10 C 75/2023-150 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobců na uložení povinnosti žalovaným vyklidit rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , jenž je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále příp. jen „Dům“). Žalobci vylíčili, že matka žalobců (a též 1. žalované) , jméno FO, starší byla spoluvlastnicí Domu s ideálním podílem 1/2, druhou ideální 1/2 vlastnil její bývalý manžel , Jméno žalobce A, starší (otec žalobců a 1. žalované), jenž zesnul dne 20. 12. 2021. O pozůstalosti otce žalobců probíhalo u zdejšího soudu řízení sp. zn. , spisová značka, , přičemž do okruhu dědiců spadaly pouze zůstavitelovy děti – oba žalobci, 1. žalovaná a , tituly před jménem, , jméno FO, . Přípisem z 18. 10. 2022 se matka žalobců obrátila na uvedené dědice, aby v pozici spoluvlastníků hlasovali ohledně dalšího naložení s Domem, přičemž konkrétně se hlasování mělo týkat otázky „v rámci společné správy výše uvedených nemovitostí navrhuji hlasovat o tom, že“ 1. žalovaná „není nadále oprávněna užívat předmětné nemovitosti a je povinna se z nich vystěhovat, a to včetně osob, které s ní nemovitosti užívají, a vyklidit je, a to vše nejpozději do 31. 12. 2022“. Pro uvedený návrh – jeho přijetí – hlasovali oba žalobci a jejich matka, čímž byl návrh přijat většinou spoluvlastníků, avšak žalovaná se neodstěhovala. Posléze usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci 12. 1. 2023, bylo potvrzeno nabytí dědictví po otci žalobců a 1. žalované tak, že jeho děti se staly spoluvlastníky nemovitostí, přičemž každému z nich připadl spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8. Poté v lednu 2023 matka žalobců darovala svůj spoluvlastnický podíl na Domě rovným dílem žalobcům (každému ideální 1/4), čímž se tito stali spoluvlastníky Domu s celkovou velikostí spoluvlastnického podílu 3/8, a následně spoluvlastnice , tituly před jménem, , jméno FO, převedla svůj podíl o velikosti 1/8 na 1. žalovanou, jejíž spoluvlastnický podíl tak dosáhl velikosti 1/4. Aktuální poměr spoluvlastnických podílů tudíž představuje pro žalobce celkem 3/4 (pro každého z nich podíl 3/8) a pro 1. žalovanou 1/4. Vzhledem k tomu, že se 1. žalovaná neodstěhovala z Domu, odeslali žalobci spoluvlastníkům přípis ze dne 7. 2. 2023, kde znovu nechali v rámci rozhodování spoluvlastníků rozhodovat k tématu, že 1. žalovaná „se neodstěhovala, v termínu do 31. 12. 2022 předmětné nemovitosti nevyklidila. Z tohoto důvodu tímto odesílatelé navrhují hlasovat o tom, aby byla“ 1. žalovaná „vyzvána k dodržení přijatých rozhodnutí většiny spoluvlastníků, tedy aby se vystěhovala a předmětné nemovitosti vyklidila, a to ve lhůtě do 12. 3. 2023, a pokud do této doby tak neučiní, souhlasí spoluvlastníci s tím, aby splnění této povinnosti bylo vymáháno soudní cestou a byla podána proti“ 1. žalované „žaloba na vyklizení“. O uvedené otázce hlasovali kladně žalobci, čímž byl návrh přijat, avšak žalovaná přípisem z 19. 2. 2023 dala jednoznačně najevo, že se nehodlá odstěhovat, s hlasováním spoluvlastníků nesouhlasila, Dům neopustila ani poté, kdy jí žalobci přípisem z 27. 2. 2023 sdělili, že hlasování bylo přijato v celém rozsahu, a znovu ji vyzvali k dodržení vůle spoluvlastníků a k vystěhování se z Domu. Po právní stránce žalobci argumentovali tím, že přijetí uvedeného rozhodnutí spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí – o tom, že se žalovaná má z Domu odstěhovat – je v souladu s § 1128 o. z., jakož i se soudní judikaturou [odkázali na nález pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 ze dne 16. 10. 2018, z něhož citovali, že užívání společné věci může být in concreto určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím (§ 139 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., § 1128 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) nebo též rozhodnutím soudu (§ 139 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., § 1139 zák. č. 89/2012 Sb.). Na základě těchto právních skutečností, může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu“; dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož „hospodařením se společnou věcí ve smyslu ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák. se rozumí též užívání nemovitosti. Většinou, počítanou podle velikosti podílů, rozhodují spoluvlastníci i o užívání bytu ve společném domě jedním z nich, podle platně přijatého rozhodnutí se lze domáhat vyklizení spoluvlastníka domu z bytu“]. Konečně žalobci zdůraznili, že žalovaní užívají Dům bez právního důvodu, jelikož užívací právo 2. žalovaného jako manžela 1. žalované zaniklo v důsledku přijatého rozhodnutí spoluvlastníků o tom, že 1. žalovaná je nadále vyloučena z užívání společné věci; pokud žalovaní Dům dobrovolně nevyklidili, nezbývá žalobcům než se domáhat vyklizení soudní cestou. Žalobci sami chtějí nemovitost užívat spolu se svými rodinami a svou matkou a jejím přítelem, přičemž matka je v důchodu a zbytečně vynakládá finance na nájemní bydlení. Zároveň je žalobcům známo, že 2. žalovaný vlastní ve stejném městě rodinný dům č. p. 244; byť žalobci nemají povinnost zajišťovat žalovaným náhradní bydlení, pak s odkazem na předešle uvedené mají za to, že žalovaní mají svoji bytovou potřebu zajištěnou dokonce ve stejném městě.2. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Zdůraznili, že 1. žalovaná je spoluvlastníkem Domu, zároveň tvrdili, že oba žalovaní užívají předmětnou nemovitost v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Odkázali na ustanovení § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), totiž, že každý spoluvlastník má právo k celé věci a že toto je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka, dále na § 1123 o. z. se zdůrazněním jeho citace, že spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Dovozovali proto, že 1. žalovaná jako spoluvlastník má právo Dům užívat, a to nejméně v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, který je existujícím právním titulem k užívání Domu 1. žalovanou.Ohledně rozhodnutí spoluvlastníků přijatých v dané věci žalovaní namítali, že rozhodnutí ze dne 7. 2. 2023 je neplatné, jelikož za daných okolností představuje právní jednání zjevně se příčící dobrým mravům, taktéž odporuje ust. § 1115 a násl. o. z. Žalovaní v souvislosti s tím tvrdili, že jim v důsledku uvedeného rozhodnutí hrozí těžká újma, jelikož byt v 1. patře Domu užívají spolu se svými dvěma dětmi za účelem uspokojení bytové potřeby. Povinnost vyklidit Dům je také zjevně nepoměrná k výši spoluvlastnického podílu 1. žalované, čímž je požadavek na vyklizení žalovaných z Domu zcela neoprávněný.Uvedené hlasování spoluvlastníků z 7. 2. 2023 bylo přijato na základě nesprávných skutkových okolností/informací, neboť v průběhu hlasování nastala změna výše spoluvlastnického podílu 1. žalované (hlasování vycházelo z předpokladu, že 1. žalovaná disponuje podílem o velikosti 1/8, avšak darovací smlouvou ze dne 10. 2. 2023 byl 1. žalované darován spoluvlastnický podíl , tituly před jménem, , jméno FO, , čímž se 1. žalovaná – ke dni 13. 2. 2023 – stala vlastnicí s podílem 1/4). Popsaná změna okolností je tak podstatnou, že nemohla být pominuta při rozhodování spoluvlastníků, a pokud pominuta byla, představuje samostatný důvod neplatnosti rozhodnutí spoluvlastníků.Je-li 1. žalovaná aktuálně vlastnicí podílu 1/4 na předmětném Domě, přičemž žalovaní dle svého tvrzení Dům užívají pouze v rámci spoluvlastnického podílu 1. žalované, zároveň platí veškeré služby související s užíváním nemovitosti, neexistuje relevantní důvod pro přijetí rozhodnutí spoluvlastníků o úplném vyloučení žalovaných z užívání Domu.Dále žalovaní poukázali na to, že ve spodní části Domu se nachází byt, který není od 20. 12. 2021 užíván žádným ze spoluvlastníků, což činí požadavek žalobců na úplné vyklizení Domu žalovanými zcela nesrozumitelným; žalobci tvrdí, že chtějí nemovitost užívat, avšak dlouhodobě a dobrovolně tak nečiní. Žalovaní přitom nikdy žalobcům v užívání Domu nebránili, proto mají-li žalobci skutečný zájem o jeho užívání, nic jim v tom nebrání.Konečně žalovaní poukázali na to, že 1. žalovaná v reakci na výzvu žalobců před podáním žaloby deklarovala, že jestliže snad žalobci nechtějí setrvávat s 1. žalovanou ve spoluvlastnictví, lze takovou situaci řešit především zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, kdy se jako vhodný způsob v daném případě nabízí reálné rozdělení nemovitosti, o čemž by 1. žalovaná byla ochotna jednat, přičemž by se tím do budoucna odstranily jakékoli další spory vyplývající ze správy společné věci.3. Žalobci v replice vůči vyjádření žalovaných zdůraznili, že odkazovaná úprava v § 1117 o. z. je obecným vyjádřením povahy spoluvlastnictví, přičemž toto pravidlo je platné za předpokladu, že mezi spoluvlastníky není jiné dohody; v dané věci však bylo přijato rozhodnutí většinových spoluvlastníků. Vedle toho § 1123 o. z. má být vykládán s obdobným náhledem, navíc dopadá primárně na právní než faktickou dispozici s podílem spoluvlastní