10 C 124/2024-87 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na určení absence dědického práva žalované po zůstavitelce – matce žalované a manželce žalobce (který není otcem žalované) , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, (pozn. soudu – dále v odůvodnění rozsudku případně jen „zůstavitelka“). Podle žalobce by mělo být určeno, že žalovaná není dědičkou ani ze závěti zmíněné ve výroku I. tohoto rozsudku (dále případně jen „Závěť“), avšak ani ze zákona. Žalobce tvrdil, že byl manželem zůstavitelky, ohledně jejíž pozůstalosti je zdejším soudem vedeno dědické řízení pod sp. zn. , spisová značka, , jehož vedením je aktuálně pověřena notářka , tituly před jménem, , jméno FO, . Vyšlo najevo, že zůstavitelka pořídila Závěť formou notářského zápisu sepsaného notářkou v , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. zápisu, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 28. 7. 2020 (pozn. soudu – správně však 27. 8. 2020, dále případně jen „Zápis“), v Závěti měla zůstavitelka (dle žalobce „údajně“) ustanovit jedinou dědičkou veškerého svého majetku svoji dceru – žalovanou. Jiného potomka (zjevně míněno – jiné dítě, jelikož zůstavitelka měla např. i vnuka) zůstavitelka nezanechala, byla však provdána za žalobce, proto s odkazem na § 1635 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v první dědické třídě přicházejí k dědění v úvahu žalobce a žalovaná. Žalobce v rámci uvedeného pozůstalostního řízení podáním z 2. 11. 2023, doplněným podáním z 7. 3. 2024 namítl neplatnost závěti zůstavitelky s odůvodněním, že 1) v závěti zahrnuté věci obsahují i věci patřící do výlučného vlastnictví žalobce, 2) zůstavitelka neměla způsobilost k pořízení Závěti v důsledku svého špatného zdravotního stavu a 3) Závěť je neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na okolnost, že žalobce jako manžel zůstavitelky o závěti nevěděl, ze strany zůstavitelky o ní nebyl nijak informován, přitom se o ni dlouhodobě staral; o Závěti dozvěděl až v souvislosti s pozůstalostním řízením.Usnesením notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 10. 5. 2024, č. j. , spisová značka, byl žalobce odkázán, aby ve lhůtě 2 měsíců podal u zdejšího soudu žalobu na určení, že žalovaná není dědičkou ze Závěti ze dne 27. 8. 2020 (správně z 28. 7. 2020) ani ze zákona. K důvodům neplatnosti Závěti – výše ad 1) – žalobce podrobněji uvedl, že v Závěti jsou zahrnuty nemovité věci, které notářka , tituly před jménem, , jméno FO, označila jako pořízené za trvání manželství, zejm. pozemky v obci a k. ú. , adresa, p. č. , Anonymizováno, , st. p. č. , hodnota, , dále p. č. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, pro uvedenou obec a k. ú. (pozn. soudu – dále případně jen „Pozemky“). Závěť je tedy neplatná z důvodu, že zůstavitelka jí pořídila o věcech, které prokazatelně nebyly jejím výlučným vlastnictvím, Závěť o nich pořídit nemohla. Okolnost, že zůstavitelka měla Závětí pořídit i o věcech, které jí nepatřily, prokazuje, že zůstavitelka vůbec nevěděla, co podepisuje, tudíž ani nevěděla, jaké právní jednání měla údajně učinit.K důvodu ad 2) – nezpůsobilost zůstavitelky pro špatný zdravotní stav – žalobce toliko uvedl, že Závěť byla pořízena v bytě zůstavitelky právě z důvodu jejího špatného zdravotního stavu. Byla dlouhodobě vážně nemocná (po 2 operacích srdce, dlouhodobě se léčila na tzv. dialýze, kterou navštěvovala ob den až do své smrti), její fyzický i psychický stav se zhoršoval, včetně psychických výpadků, v nichž pak byla naprosto nezpůsobilá činit jakékoli právní jednání, tj. též pořízení předmětné Závěti. S ohledem na uvedené žalobce tudíž má důvodné pochybnosti o svéprávnosti zůstavitelky, proto napadl neplatnost Závěti. Touto byl vyděděn bez existence zákonných, ale i pochopitelných lidských důvodů.Žalobce zároveň namítl dědickou nezpůsobilost žalované z důvodu jejího zavrženíhodného činu proti zůstavitelčině poslední vůli. Žalobce totiž chová důvodné podezření, že žalovaná zneužila fyzického i psychického stavu zůstavitelky, připravila text závěti po dohodě s notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , a to v době, kdy věděla, že žalobce nebude přítomen, Závěť nechala zůstavitelce podepsat, aniž by tato ve skutečnosti věděla, co podepisuje, a aniž by rozuměla obsahu takového jednání. Žalobce je také přesvědčen, že u notářky , jméno FO, nebyly naplněny zákonné předpoklady umožňující sepsání Zápisu o Závěti, jejich vypracování bylo zcela v rozporu s objektivními skutečnostmi; notářka měla povinnost ověřit veškeré skutečnosti v notářském zápisu uvedené, což zjevně neučinila, jestliže zůstavitelka v Závěti odkazovala žalované věci, které jí nikdy nepatřily (zůstavitelka již od svatby s žalobcem prokazatelně věděla, že takové věci jsou ve výlučném vlastnictví žalobce).2. Žalovaná od počátku řízení s žalobou nesouhlasila, požadovala její zamítnutí. Závěť považuje za platnou a účinnou, zůstavitelka byla v době jejího pořízení – dva roky před svou smrtí – jednoznačně způsobilá Závěť pořídit, zároveň žalovaná nikdy nejednala tak, aby její jednání mohlo být hodnoceno jako zavrženíhodné a vylučující dědickou způsobilost žalované. Ta tudíž je jedinou závětní dědičkou zůstavitelky. Tvrzení žalobce o počínání žalované tato kategoricky odmítla jako dehonestující a fabulující. Se zůstavitelkou a ostatně i žalobcem měla žalovaná vstřícné rodinné vztahy, oběma pomáhala, i proto ji žaloba a nařčení žalobce o jakémsi komplotu mrzí. Žalovaná se o zůstavitelku v závěru jejího života pravidelně starala po všech ohledech – pomáhala jí v osobních záležitostech, s hygienou a úklidem, s praním, nákupy, obstarávala za ni a s ní komunikaci s úřady, záležitosti spojené s pobytem v nemocnici, lékařskou péči, pečovatelskou službu; dokonce zajistila pro žalobce i příspěvek na péči o zůstavitelku, spolu s žalobcem obstarala veškeré záležitosti spojené s vyřízením pojistné události po vyhoření domu žalobce a zůstavitelky, spolu s ním a za něj pak zařídila dům nový. Zůstavitelka rozhodně neměla v době pořízení Závěti psychické výpadky, nebyla nesvéprávná, přičemž žalovaná nikterak nezneužila stavu zůstavitelky ani nepřipravila (sama či po dohodě s notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, ) text závěti, ani jej nenechala podepsat zůstavitelkou, aniž by ta věděla, co podepisuje; zejm. posledně uvedené označila žalovaná jako čistou fabulaci ze strany žalobce.O obsahu Závěti se žalovaná – shodně jako žalobce – dozvěděla až v rámci dědického řízení, nicméně o existenci určitého pořízení pro případ smrti zůstavitelky žalovaná věděla, neboť ji zůstavitelka požádala o zajištění schůzky s notářkou na konkrétní den za účelem projevu poslední vůle. Notářka skutečně do bydliště zůstavitelky přijela, a to z důvodu zdravotního stavu zůstavitelky projevujícího se i problémem se pohybovat, chodit. Zůstavitelka sama úmyslně volila termín, kdy žalobce doma nebude, avšak toto bylo její právo a vůle. Žalovaná se nijak sepsání Závěti osobně neúčastnila, přítomna tomu nebyla. Zůstavitelka byla v době sepsání Závěti zcela svéprávná a bdělá, zorientovaná, jednala s rozvahou, vážně a bez donucení.Skutečnost, že žalobce – jak tvrdí – nebyl ze strany zůstavitelky o Závěti a jejím obsahu žádným způsobem informován, označila žalovaná za zcela irelevantní. Právo povolat dědice bylo osobním právem zůstavitelky, stejně tak bylo na její vůli, zda bude žalobce informovat, že Závěť pořídila a jaký je její obsah. Pokud tak zůstavitelka neučinila, nelze jí to vyčítat, ani z toho dovozovat neplatnost Závěti. Nevědomost žalobce o existenci Závěti tedy ani nijak nekoliduje s dobrými mravy jako obecným korektivem.Nezpochybnitelným právem zůstavitelky také bylo povolání konkrétní osoby jako dědice, žalobce není dědicem nepominutelným, tudíž nehraje roli, že zůstavitelka za dědičku povolala v Závěti toliko žalovanou a nikoli žalobce. Z takto vyjádřené vůle zůstavitelky každopádně nelze dovozovat žádný skutkový závěr ohledně její způsobilosti Závěť pořídit, ani ohledně platnosti Závěti. K tomu žalovaná podotkla, že si skutečnost o povolání její osoby jako jediné dědičky zůstavitelkou vysvětluje mj. tím, že jí zůstavitelka chtěla kompenzovat, že se v jiném dědickém řízení žalovaná vzdala svého nároku ve prospěch zůstavitelky; Závětí tedy podle žalované zůstavitelka de facto též vracela žalované její rodinný majetkový nárok.Bezvýznamné je i tvrzení žalobce ohledně Pozemků a nemožnosti zůstavitelky o nich pořídit. K případné části Závěti by se pouze nepřihlíželo (při prokázání, že se týká majetku nenáležejícího zůstavitelce). Ovšem žalovaná tvrdí, že řadu pozemků evidovaných v katastru nemovitostí na jméno toliko žalobce nabyla zůstavitelka spolu s žalobcem za trvání manželství za společné prostředky, proto tyto nemovitosti představovaly součást jejich společného jmění manželů, zůstavitelka je oprávněně vnímala jako své. I před uzavřením manželství zůstavitelky a žalobce tito spolu hospodařili a nemovitosti nabývali, včetně nemovitostí, kde pak společně bydleli; nabývání bylo zajištěno mj. prostřednictvím financí, které zůstavitelka získala prodejem