10 C 130/2024-43 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení peněžitého plnění s příslušenstvím tak, jak je vše uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Podle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela s žalovaným dne 12. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách 3 266,74 Kč, spolu s úrokem 14 % ročně a poplatky. Protože žalovaný neplatil splátky řádně a včas, prohlásila předchůdkyně žalobkyně úvěr splatný dne 23. 3. 2023 a žalovaný dluží na jistině 169 914,48 Kč, dále do 23. 3. 2023 kapitalizované příslušenství - na úroku 10 250,43 Kč a na úroku z prodlení 11 457,19 Kč, na poplatcích 2 700 Kč. K dlužné jistině 169 914,48 Kč žalobkyně v řízení požadovala také úrok z prodlení 15 % ročně a úrok z úvěru 14 % ročně – vždy z částky dlužné jistiny od 19. 9. 2023. Aktivní legitimaci k podání žaloby dovozovala žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný.3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 17. 3. 2025, č. j. , spisová značka, . Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.5. Ze smlouvy o úvěru (dále případně jen Smlouva) bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne 12. 11. 2021 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 200 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 108 měsíčních splátkách po 3 266,74 Kč počínaje dnem 18. 12. 2021. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 14 % ročně. RPSN byla stanovena na 14,93 % ročně. Dále byly sjednány poplatky za další případné čerpání úvěru prostřednictvím obchodního místa, sjednaného telefonem banky přečerpaného kartou atd. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, Sazebník a Podmínky obsahující smluvní ujednání společná ke všem smluvním vztahům. Podle podmínek byla předchůdkyně žalobkyně oprávněná prohlásit úvěr za splatný při porušení smluvních povinností žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr.6. Z předložených důkazů vyhodnotil soud, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb.7. Z obsahu historického výpisu úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 200 000 Kč dne 12. 11. 2021. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný dohodnuté splátky 3 266,74 Kč měsíčně nehradil řádně a včas, nemůže žalobkyně jako právní nástupkyně úvěrujícího v řízení z hlediska zásad důkazního břemene prokazovat, jelikož jde o tvrzení negativní. Naopak žalovaný v řízení netvrdil a neprokazoval opak o tom, že své závazky ze smlouvy o úvěru plnil řádně a včas a že zaplatil více, než žalobkyně zohlednila v celkovém vyčíslení dluhu.8. Dopisem ze dne 25. 3. 2023 sdělila předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že s ohledem na absenci řádných splátek i po zaslané upomínce prohlásila úvěr za splatný ke dni 23. 3. 2023. Zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, který v dlužné jistině a úrocích z úvěru ke dni zesplatnění úvěru, stejně jako v poplatcích a nákladech na upomínání vyčíslila následujícím způsobem. K uvedenému datu činila neuhrazená jistina výši 169 914,48 Kč a dále kapitalizované příslušenství – na úroku 10 250,43 Kč a na úroku z prodlení 11 457,19 Kč, na poplatcích 2 700 Kč.9. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že původní úvěrující oznámila žalovanému, že předmětnou pohledávku ze Smlouvy postoupila na žalobkyni, uvedla kontaktní údaje na žalobkyni a žádost, aby žalovaný veškeré peněžité plnění na úhradu dluhu zaslal již na účet žalobkyně specifikovaný v oznámení.10. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokut postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla 12. 11. 2021 platně uzavřena smlouva o úvěru, ve které se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 200 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud posoudil jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o úvěru, která je podle § 87 odst. 1 zákona neplatností absolutní (k tomu srov. Rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem, přičemž tyto údaje ověřil z dokladem o výši příjmu a lustrací v příslušných databázích. Při sjednané výši splátky soud neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet.14. Úvěrující své smluvní povinnosti splnila, žalovaný však dohodnuté splátky nesplácel, a proto úvěrující v souladu se smlouvou úvěr prohlásila za splatný ke dni 23. 3. 2023. Ujednání o zesplatnění úvěru za domluvených podmínek shledal soud v souladu s úpravou úvěrové smlouvy dle § 2395 o. z. Žalovaný ke dni 18. 9. 2023 (popostoupení pohledávky na žalobkyni) dlužil z titulu Smlouvy peněžitá plnění uvedená v prvním odstavci odůvodnění rozsudku, resp. v řízení netvrdil ani neprokázal, že by povinnost k úhradě těchto částek mu nevznikla, případně byla nižší, než prezentovala žalobkyně, která z hlediska zásad důkazního břemene nemůže v řízení prokazovat negativní tvrzení (tj. tvrzení, že žalovaný splátky nehradil). Žalobě tedy bylo vyhověno, včetně kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení, dohodnutého úroku 14 % ročně (přičemž tento úrok žalobkyni přísluší po časově neomezenou dobu až do zaplacení pohledávky, jelikož jeho výše není v rozporu s ust. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zák. č. 186/2020 Sb., když úrok by od 91. dne prodlení žalovaného po zesplatnění úvěru k datu 23. 3. 2023 činil maximálně 15 %, žalobkyně však požaduje jen 14 %) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru 169 914,48 Kč (když z dlužných poplatků ve výši 2 700 Kč žalobkyně úrok ani úrok z prodlení nepožadovala) ode dne 19. 9. 2023 (zjevně ode dne následujícího po postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou uzavřenou 18. 9. 2021 v souladu s § 1879 o. z.) do zaplacení (§ 1968, § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky, vyhotoveným původní úvěrující.15. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 6 905 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 30 201,60 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 172 614,48 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neb