ECLI: ECLI:CZ:OSSM:2025:10.C.174.2023.1 Datum: 2025-01-28 Předmět: o zaplacení částky 17 276 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 50 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 135 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. ["náklady léčení""nutná obrana"]
O co šlo: o zaplacení částky 17 276 Kč s příslušenstvím (["§ 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 49 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 50 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb)
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 276 Kč od 5. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 7. 3. 2022 v , adresa, v blízkosti autobusové zastávky „Náměstí“ úmyslně napadl poškozeného , jméno FO, , nar. 27. 4. 1968, tak, že ho levou rukou sevřenou v pěst udeřil do oblasti levého spánku, poškozený následkem úderu upadl na zem, kde se udeřil hlavou o chodník, čímž mu bylo způsobenou zranění vyžadující si ošetření a léčebnou péči, kterou hradila žalobkyně (v podobě platby z veřejného zdravotního pojištění, vyplacené smluvním zdravotnickým zařízením poškozeného). Odpovědnost žalovaného dle žalobkyně vyplývá ze sdělení , právnická osoba, , adresa, (dále případně jen „MěÚ , adresa, “) č. j. , Anonymizováno, ze dne 2. 2. 2023, přičemž žalobkyně vůči žalovanému předmětný nárok na náhradu nákladů léčení uplatňuje dle § 55 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, a to zcela. Oponoval tvrzení žalobkyně tak, že tato jsou zavádějící a popisující běh událostí nesprávně. Žalovaný každopádně poškozeného , jméno FO, bezdůvodně nenapadl, jelikož incident započal poškozený , jméno FO, , který po výměně názorů za přítomnosti desetiletého syna žalovaného napadl žalovaného zezadu, v důsledku čehož žalovaný spadl do zavazadlového prostoru a vykloubil si rameno. Jednání žalovaného vůči řidiči , jméno FO, tudíž bylo čistě jednáním v sebeobraně a v úmyslu ochránit vlastní zdraví před další fyzickou agresí řidiče , jméno FO, . Dále je nepravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaný , jméno FO, udeřil do spánku levou rukou, když v ní žalovaný v daném momentu pociťoval silnou bolest z poranění, které mu napadnutím zezadu a následným pádem do zavazadlového prostoru v autobusu způsobil řidič , jméno FO, . Žalovaný se též domnívá, že , jméno FO, neuhodil do spánku. Vedle toho žalovaný namítal, že poškozený , jméno FO, si následně u , Anonymizováno, pojišťovny nárokoval úrazové pojistné, které mu bylo také vyplaceno, a uvedená pojišťovna následně částku 25 080 Kč vymáhala na žalovaném, který toto plnění na základě dohody o splátkovém kalendáři řádně uvedené pojišťovně zaplatil. Dále žalovaný připomněl, že uhradil pokutu ve výši 5 000 Kč, kterou mu za přestupek proti občanskému soužití uložil MěÚ , adresa, , a to přesto, že uvedený úřad měl povinnost obě strany předvolat k projednávání přestupku, toto projednávání se však vůbec nekonalo, nýbrž žalovaný od úřadu pouze obdržel onu pokutu. Evidentní záznam průběhu incidentu, který skončil nešťastným pádem řidiče , jméno FO, , musí být dle žalovaného zjevný z kamerových záznamů příslušné obce. Žalovaný také poukázal na svoji výpověď učiněnou před Policií (úřední záznam Policie ČR, Obvodního oddělení , adresa, ze dne 7. 3. 2022, č. j. , Anonymizováno3. Žalobkyně k vyjádření žalovaného podotkla, že žalovaný byl pravomocným příkazem z 15. 6. 2022, který nabyl právní moci 8. 7. 2022, uznán vinným přestupkem proti občanskému soužití za skutek popsaný žalobkyní v žalobě (odst. 1 odůvodnění rozsudku). Uvedeným rozhodnutím pak je soud dle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vázán. Na základě protiprávního jednání žalovaného, za které byl uznán vinným, vůči pojištěnci žalobkyně , jméno FO, musel být , jméno FO, ošetřen ve zdravotnickém zařízení s náklady léčení hrazenými žalobkyní v předmětné částce 17 276 Kč. Žalovaný ostatně ve vyjádření sám uvedl, že poškozeného skutečně udeřil, to uvedl i ve výše zmíněném podání vysvětlení do úředního záznamu Policie ČR. Správní orgán v přestupkovém řízení neshledal, že jednání žalovaného by mělo být považováno za okolnost vylučující protiprávnost, tj. za nutnou obranu. Úder pěstí směrem do obličeje (i žalovaný připustil před policií úder , jméno FO, do brady) bylo za předmětného skutkového děje zjevně nepřiměřené. Žalovaný ostatně proti správnímu příkazu (rozhodnutí o tom, že žalovaný byl shledán vinným výše uvedeným přestupkem) nepodal odpor, jelikož si asi sám byl vědom, co způsobil svým jednáním, když navíc uhradil správní pokutu, jakož i nárok Generali pojišťovny. Aktuální změna stanoviska žalovaného pak v projednávaném případě je s podivem. Žalobkyni není známo, že by poškozený , jméno FO, byl podezřelý z jakéhokoliv přestupku vůči žalovanému.4. Soud věc projednal dne 28. 1. 2025 při jednání, ke kterému předvolal oba účastníky řízení (§ 115 o. s. ř.). Žalobkyni bylo předvolání k jednání doručeno dle § 50 o. s. ř. dne 26. 11. 202, žalovanému dle § 49 o. s. ř. (tj. do vlastních rukou proti podpisu žalovaného na poštovní doručence; č. l. 39 spisu) dne 9. 2. 2024, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako bydliště žalovaného, kterou žalovaný zmínil jako doručovací adresu již v rámci podání vysvětlení před zahájením přestupkového řízení (viz níže citovaný úřední záznam Policie ČR, Obvodního oddělení , adresa, ze dne 7. 3. 2022, č. j. , Anonymizováno, ). Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila (poté, kdy soud neshledal důvodnou její žádost o odročení jednání, argumentačně podpořenou tím, že jednání koliduje s jiným, avšak později nařízeným, jednáním ve věci OS , adresa, , přičemž odkazovaná věc byla i mladší časové řady – ročník 2024, a dále akutním onemocněním jedné z pracovnice žalobkyně pověřených jednáním před soudy). Žalovaný svou neúčast u jednání nikterak neomluvil. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (včetně písemných podání obou stran) a z listinných důkazů, spolu s videozáznamem popsaným níže.5. Zásadním listinným důkazem v projednávané věci byl spis vedený Městským úřadem , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (č. l. 19 procesního spisu), z něhož soud zjistil následující. Příkazem o uložení pokuty za přestupek ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. , Anonymizováno, , č. j. , hodnota, byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, když se dopustil dne 7. 3. 2022 kolem 17:05 hodin v , adresa, v blízkosti autobusové zastávky s názvem „, adresa, , náměstí“ u zavazadlového prostoru autobusu reg. zn. , SPZ, jednání, kdy úmyslně udeřil levou rukou sevřenou v pěst řidiče autobusu , jméno FO, , roč. 1968, do oblasti pravého spánku, poškozený následkem úderu padl na zem a udeřil se hlavou o chodník. Uvedeným jednáním žalovaný způsobil řidiči , jméno FO, zranění – otřes mozku a tržnou ránu v délce cca 5 cm v týlní oblasti, které si vyžádalo lékařské ošetření. Za uvedený přestupek byl žalovanému uložen správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci 8. 7. 2022, když předtím bylo žalovanému zasláno na adresu , adresa, , kterou žalovaný uvedl při podání vysvětlení zaznamenaného v úředním záznamu Policie ČR, OO , adresa, pod č. j. , Anonymizováno, jako adresu svého současného pobytu a adresu pro doručování.Dále z přestupkového spisu soud zjistil, že v rámci podaného vysvětlení žalovaný do úředního záznamu popsaného shora vylíčil mj. to, že po vystoupení z autobusu se (na základě svého rozčílení, že v autobuse dle něj došlo k náhlému přeskočení údajů na informační tabuli, tudíž on se se svým desetiletým synem při neznalosti místa, kam cestoval, ocitl jinde, než potřeboval vystoupit) obrátil na řidiče , jméno FO, , že si na něj bude stěžovat, pravděpodobně mu k tomu řekl i to, že řidič je vůl. Připustil nějaký další slovní konflikt mezi oběma aktéry. V době, kdy si následně chtěl vyndat věci ze zavazadlového prostoru a sklonil se k němu, tak do něj řidič ze strany strčil, a on upadl do tohoto zavazadlového prostoru. Přitom mu „vyskočilo“ levé rameno z kloubu, následně vstal a udeřil řidiče pěstí do brady. Řidič v důsledku toho zavrávoral a po asi dvou krocích učiněných dozadu zakopl o obrubník chodníku a upadl, což žalovaný přímo neviděl, zaregistroval muže až na zemi, viděl, že krvácí z brady, hned přiskočil a s dalším mužem začali řidiče ošetřovat a další osoba zavolala lékařskou pomoc.Z podání vysvětlení osob sledujících nějakým způsobem incident, jakož i z dalších podkladů a důkazů správní orgán ve svém rozhodnutí, jeho odůvodnění, vylíčil, že je nesporné, že žalovaný zasáhl řidiče , jméno FO, úderem do oblasti pravého spánku (což bylo podloženo i objektivní lékařskou zprávou, ohledáním v místě přestupku – zjištěny stopy krve). Správní orgán považoval za neadekvátní obhajobu žalovaného, že incident vyprovokoval řidič, který žalovaného zezadu napadl, a žalovaný se útoku pouze bránil. Uzavřel totiž z výpovědi osob , Anonymizováno, , že sice došlo k fyzickému kontaktu řidiče , jméno FO, vůči žalovanému (v podobě sáhnutí, příp. lehkého strčení do ramene), v důsledku čehož žalovaný částečně, a to kolenem, upadl na zem, ale nebylo zjištěno, že by řidič , jméno FO, v dalším ataku pokračoval. Z výpovědí uvedených osob i z kamerového záznamu (pozn. soudu – který k důkazu zh