10 C 75/2025-19 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni celkem 11 692,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 370,73 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou 20. 5. 2024 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které bylo žalované na její účet č. , č. účtu, vyplaceno jako úvěr celkem 5 000 Kč, a to shodného dne, jako měla být smlouva uzavřena, tj. 20. 5. 2024. Žalovaná si zvolila volitelné služby „Klidné spaní“ za poplatek 84,18 Kč, „Presto“ za poplatek 165 Kč a službu informační SMS servis za poplatek 22,08 Kč. Žalovaná k datu podání žaloby byla žalobkyni dle jejího tvrzení dlužna jistinu 4 999,97 Kč, poplatek za vyplacení úvěru 92,50 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 84,18 Kč a za službu informační SMS servis 22,08 Kč a smluvní úrok 6 321,46 Kč (sjednán byl na 1,07 % denně z nesplacené části jistiny). Konečně žalobkyně požadovala z titulu tvrzené smlouvy smluvní pokutu 72,02 Kč, která dle ní byla sjednána ve výši 0,1 % denně ze dlužného zůstatku jistiny úvěru, a žalobkyně ji požadovala za 90denní období od 20. 6. 2024 do 18. 9. 2024). Žalobkyně sama připustila, že pokud by soud neshledal nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhá se nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalované, když peněžní prostředky (údajný úvěr) mu byly shora popsaným způsobem poskytnuty na její účet.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinná.3. Žalobkyně nikterak nereagovala na výzvu soudu obsaženou v usnesení z 20. 6. 2025 č. j. , spisová značka, , jímž ji soud vyzval (a to pod poučením o možné nepříznivém rozhodnutí ve věci při nevyslyšení výzvy soudu), aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy o tom, zda a jak (včetně – na základě jakých podkladů) před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a že výsledek posouzení – zejm. porovnáním příjmů a výdajů spotřebitelky a způsobu plnění dosavadních dluhů – nevzbuzoval důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně žádná tvrzení a důkazní návrhy neuvedla.4. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě (a na tomto stanovisko ničeho nezměnila ani poté, kdy ji soud způsobem uvedeným v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů), u žalované bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 27. 1. 2025, č. j. , spisová značka, . Jím byla totiž žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Ze zprávy , právnická osoba, ., vyžádané soudem na základě důkazního návrhu žalobkyně pro toto řízení, soud zjistil, že pouze žalovaná byla majitelkou a osobou s dispozičním oprávněním k účtu č. , č. účtu, , a to i k datu 20. 5. 2024, přičemž k tomuto datu na tento účet byla připsána částka 5 000 Kč z protiúčtu č. , č. účtu, , jehož majitelkou a disponentkou byla žalobkyně.6. Výzvou právního zástupce žalobkyně z 20. 1. 2020 a dokladem o jejím odeslání téhož dne prostřednictvím , právnická osoba, má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou, aby ji uhradila dlužné částky z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, údajně uzavřené dne 20. 5. 2024 mezi účastníky. Lhůtu pro plnění dluhu žalované žalobkyně stanovila do tří dnů.7. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Na základě popsaných skutkových zjištění a s přihlédnutím citované právní úpravě soud uzavřel po skutkové a právní stránce, že žalobkyně mínila s žalovanou jako spotřebitelem uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož však přes výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by vůbec (natož dostatečně) zkoumala a hodnotila úvěruschopnost žalované tak, jak jí ukládá § 86 ZSU, nemohl soud než uzavřít, že takovou povinnost nesplnila. Tím nemohla smlouva platně vzniknout, a pokud žalované dne 20. 5. 2024 převedla na jeho účet (což bylo jednoznačně prokázáno zprávou banky) tak na straně žalované vzniklo toliko bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 v rozsahu získané částky 5 000 Kč. Dále soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že jistina údajného úvěru činila ke dni podání žaloby již jen 4 999,97 Kč, proto ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. je žalovaná povinna již jen tuto částku. Proto právě jen ji, jde-li o jistinu, soud uložil žalované ve výroku I. tohoto rozsudku za povinnost žalobkyni zaplatit. Stran nároku žalobkyně na úrok z prodlení shledal soud takový požadavek oprávněný co do základu úročené částky logicky také jen ve vztahu k částce dlužného bezdůvodného obohacení 4 999,97 Kč, a to až od 1. 2. 2025 do zaplacení. Soud přitom vycházel z toho, že mezi účastníky každopádně nebyla sjednána splatnost povinnosti žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, taková splatnost obecně není upravena ani občanským zákoníkem. Tudíž je nutné aplikovat § 1958 odst. 2 o. z. o tom, že dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel plnění požaduje. Žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k plnění výzvou odeslanou 20. 1. 2025, soud uvažuje, že do dispozice žalované se výzva mohla dostat 23. 1. 2025. Za bezodkladnou lhůtu po tomto datu soud považuje jeden týden, tj. žalovaná měla plnit do 30. 1. 2025. Jestliže tak neučinila, je od 31. 1. 2025 v prodlení s vrácením bezdůvodné obohacení (zaplacením dluhu) ve výši 4 999,97 Kč. Žalobkyni dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb. náleží úrok z prodlení z této dlužné jistiny od 31. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Zbývající nároky žalobkyně jak na část jistiny, tak na část příslušenství byly soudem vyhodnoceny jako právně neopodstatněné, tudíž výrokem II. musela být žaloba částečně z