10 C 80/2024-123 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni peněžité plnění s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že jako nájemce s žalovanou jako pronajímatelem uzavřela dne 1. ledna 2023 smlouvu o nájmu části nemovitých věcí s příslušenstvím (dále případně jen „Smlouva“), přičemž podle článku V. odst. 1 Smlouvy složila žalobkyně dne 10. 1. 2023 žalované na bankovní účet číslo , č. účtu, jistotu ve výši 651 765 Kč. Dohodou stran byla Smlouva ke dni 31. 3. 2023 ukončena, zároveň bylo v článku V. odst. 6 ujednáno, že s ukončením Smlouvy bude vrácena částka jistoty za konkrétně sjednaných podmínek. Podle článku V odst. 7 Smlouvy se žalovaná jako pronajímatel zavázala vrátit zůstatek jistoty žalobkyni jako nájemci na účet sjednaný, respektive uvedený v záhlaví předmětné Smlouvy, a to do dvou měsíců ode dne skončení nájmu. Bankovní účet byl v záhlaví Smlouvy uveden, tudíž žalované jako pronajímateli bylo jednoznačně známo, kam má být jistota vrácena. Kromě toho si strany v článku V odst. 7 Smlouvy sjednaly pro případ vrácení jistoty při skončení nájmu, že úroky z jistoty ode dne jejího poskytnutí náleží nájemci žalobkyni ve výši roční sazby PRIBOR, proto žalobkyně v řízení uplatnila nárok nejen na zaplacení předmětné částky jistoty ve výši 651 765 Kč, ale i uvedený úrok ve výši 6,95 % za období od 10. 1. 2023 do 31. 12. 2023, zároveň jej kapitalizovala na částku 44 180 Kč. Také poukázala na předžalobní výzvu s datem 27. 2. 2024, kterou zaslala žalované prostřednictvím své právní zástupkyně a v níž byla stanovena lhůta k vrácení jistoty a zaplacení úroků z jistoty nejpozději do 10. 3. 2024. Úrok z prodlení ve výši dle právních předpisů pak žalobkyně uplatnila v řízení od 11. 3. 2024.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Nesporovala uzavření Smlouvy a přijetí částky 651 765 Kč na svůj účet, avšak zdůrazňovala, že částka byla složena až 10. 1. 2023, a to neznámou osobou, proto žalované není zřejmé, kdo je složitelem částky, zda se jedná o prostředky firemní – prostředky žalobkyně, nebo o prostředky soukromé. Poukázala na označení přijaté platby 651 765 Kč v rámci bankovnictví jako „Vklad hotovosti třetí osobou na účet , Jméno žalobce, .“, z čehož dle žalované lze usuzovat, že složitel (třetí osoba) měl v úmyslu částku složit na účet naopak žalobkyně, avšak omylem ji poukázal na účet žalované. Žalovaná měl zato, že bez prokázání skutečného složitele musí k vrácení předmětné částky, která může představovat bezdůvodné obohacení žalované, přistupovat s největší odpovědností a nikomu neoprávněnému tuto částku nevyplácet. Již od počátku řízení měla žalovaná zato, že žalobkyně neprokazuje svoji aktivní legitimaci, totiž skutečnost, že složila na účet žalované předmětnou jistotu ze svých prostředků ona jako právnická osoba. Na počátku řízení pak žalovaná uváděla, že jí není známa konkrétní osoba, která jistotu na její účet složila, a které by žalovaná případně měla za povinnost takto přijaté bezdůvodné obohacení vydat.3. Poté žalobkyně doplnila, že z potvrzení , Anonymizováno, , a. s. o hotovostním vkladu na účet žalované ze dne 10. 1. 2023 vyplývá obsažení textu (zprávy) „, Jméno žalobce, .“, čímž jednatel žalobkyně , jméno FO, , který učinil příkaz k hotovostní platbě a podepsal potvrzení uvedené banky, zcela určitě identifikoval plátce předmětné jistoty 651 765 Kč. Tato částka zcela odpovídá výši jistoty sjednané ve Smlouvě. Naopak údaj „Vklad hotovosti třetí osobou“ na bankovním výpise žalované je pouhým označením banky, která platbu provedla, znamenající, že nedošlo k platbě z jednoho bankovního účtu na druhý, nýbrž k vložení hotovosti na bankovní účet. Jistotu každopádně složila žalobkyně, nikoli jiný dlužník, který by nastoupil na její místo v povinnosti zaplacení jistoty. Žalobkyně poukázala též na chování žalované po zaplacení jistoty, kdy žalovaná jistotu po žalobkyni nijak nevymáhala a chovala se dále podle ujednané Smlouvy.4. Oproti tomu žalovaná namítala, že bez předložení patřičných důkazů o řádných účetních operacích je odkaz žalobkyně na shora uvedené potvrzení , Anonymizováno, , a. s. o hotovostním vkladu jako bezdůvodného obohacení žalované neprůkazné. Žalobkyně by měla prokázat v rámci účetnictví, že je jako právnická osoba skutečným příjemcem zápůjčky či daru od jiné osoby (jednatele žalobkyně), od níž prostředky na zaplacení jistoty přijala. Argumentovala tím, že zápůjčka jednatele firmy je bezúplatným příjmem společnosti podle § 19b odst. 1 písm. g) zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ovšem realizovaná platba musí být řádně zaúčtována a bezplatným příjmem se může stát jen za situace dle citovaného ustanovení – pokud v úhrnu příjmy z takového majetkového prospěchu od téže osoby nepřesáhnou ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč. Pokud žalobkyně neprokáže existenci svého závazku ke společníkovi v rámci svého účetnictví, pak složená částka jistoty bude představovat pouze soukromé prostředky, nikoli prostředky žalobkyně, které by řádně procházely jejím účetnictvím.5. Žalobkyně považovala argumentaci žalované o řádném zaúčtování údajné zápůjčky jednatele za účelovou, když se nejedná o účetní spor, nýbrž o spor o vydání bezdůvodného obohacení. Platbu jistoty jednoznačně provedla žalobkyně, za kterou jednal a potvrzení banky podepsal její jednatel (obvyklý a logický postup), složená částka na účet žalované zcela odpovídá výši jistoty dle Smlouvy, přičemž jejím příjemcem byla jednoznačně žalovaná, nikoli žalobkyně. Platba jistoty pak byla žalobkyní řádně zaúčtována a je vedena v účetnictví, přičemž jistota představovala vlastní finanční prostředky žalobkyně, nikoli peníze třetího subjektu. Požadavek, aby žalobkyně prokazovala nějaký dar či zápůjčku, považovala žalobkyně za absurdní.6. Žalovaná zdůraznila, že je připravena na výzvu ochuzeného, za kterého považuje fyzickou osobu, jistotu po výzvě takové osoby vrátit. Částku jistoty složila na účet žalované výlučně fyzická osoba ze svých prostředků, byť byla v postavení společníka a jednatele žalované. Aby žalobkyně měla právo s předmětnou finanční částkou disponovat, musela by splnit řadu zákonných podmínek. Žalovaná také vyzdvihla, že v článku V. odst. 6, poslední věty Smlouvy, bylo ujednáno, že pokud nájemce nezaplatí jistotu ve výši a lhůtě v tomto odstavci uvedené, tato Smlouva zaniká. Smlouva tak nepochybně zanikla, jelikož finanční prostředky byly – fyzickou osobou – dle zaniklé Smlouvy zaplaceny na účet žalované až 10. 1. 2023, a nikoli jednatelem zastupujícím žalobkyni. Jde o plnění z právního důvodu, který odpadl [§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Žalovaná zopakovala, že ochuzeným je výlučně fyzická osoba, která finanční částku na účet žalované bezdůvodně poukázala. Dále předestřela právní argumentaci k podmínkám, za kterých dle zákona o obchodních korporacích může jediný společník, který je jediný jednatelem společnosti, poskytnout společnosti zápůjčku, přičemž takové podmínky nebyly v daném případě splněné. Měla zato, že žalobkyně by měla věrohodným způsobem (zejm. předložením písemné smlouvy o zápůjčce, a to s úředně ověřenými podpisy jednatele/společníka, v návaznosti na relevantní účetní doklady prokázat, že jí byla poskytnuta jednatelem/společníkem zápůjčka).7. V rámci prvního jednání soud vymezil shodná tvrzení účastnic, že dne 1. 1. 2023 uzavřely Smlouvu o nájmu a že až 10. 1. 2023 byly na účet žalované složeny finanční prostředky ve výši (korespondující výši sjednané jistoty) 651 765 Kč. Soud zároveň žalobkyni poučil o jejím důkazním břemenu ve vztahu ke sporným tvrzením o tom, že jistotu složila na účet žalované právě žalobkyně, dále, že nájemní smlouva trvala i po 1. 1. 2023, a to případně až do 31. 3. 2023.8. Žalobkyně poté zopakovala, že složená jistota 651 765 Kč na účet žalované byla poskytnuta z prostředků žalobkyně a že její jednatel při vložení této částky v hotovosti na účet žalované jednal za žalobkyni.9. Po provedeném řízení měla žalobkyně v závěrečném návrhu zato, že prokázala, že se v případě vložené jistoty jednalo o vlastní finanční prostředky žalobkyně, nikoliv o peníze třetího subjektu. Skutečnost, že se jedná o prostředky žalobkyně, byla žalované zřejmá z poznámky u platby a z výše částky odpovídající uzavřené nájemní smlouvě, a to ihned po obdržení platby. Nejpozději pak tato skutečnost musela být žalované zřejmá po obdržení předžalobní výzvy od žalobkyně, ve které byly tyto veškeré skutečnosti (kdo vklad provedl, komu a z jakého důvodu) konstatovány. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že vklad není na pokladním dokladu zcela jednoznačně označen, tak dle žalobkyně je žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat vlastníkovi (žalobkyni) vynaložených prostředků. Vlastníkem předmětných peněžních prostředků není jednatel žalobkyně, ale žalobkyně.10. Žalovaná v závěrečném návrhu požadovala zamítnutí žaloby, zopakovala názor, že žalobkyně není aktivně legitimována ve sporu. Vyhodnotila, že žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že jistota