6 C 2/2025-24 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 10. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 096,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 888 Kč od 16. 10. 2023 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též „předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne 17. 1. 2022 Smlouvu k službě , název, účet, na jejímž základě byla žalovanému zřízena služba , název, nákupní účet, přičemž limit odložených plateb žalovaného činil až 3 000 Kč s tím, že žalovaný mohl čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání tohoto úvěrového limitu. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Žalovaný dále s předchůdcem uzavřel Smlouvu o splátkovém limitu, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl prostřednictvím odložené platby úvěr až do výše 10 000 Kč. Sjednaný splátkový limit určoval maximální částku, kterou lze rozložit do jednotlivých splátek. Na základě smlouvy o splátkovém limitu poskytl předchůdce žalovanému spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou, který měl být žalovaným splácen pravidelnými měsíčními splátkami včetně úroků. Žalovaný využil v období od 5. 7. 2023 do 15. 9. 2023 služeb v celkové výši 8 888 Kč; tento úvěr se zavázal dle Smlouvy o splátkovém limitu, ve znění Přílohy ze dne 5. 7. 2023, uhradit ve třech splátkách po 2 962,67 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za správu vedení účtu, a rovněž vzal na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení. Žalovaný tedy čerpal služby v celkové výši 8 888 Kč, přičemž žalobkyně dále požadovala částku 2 841 Kč představující poplatek z prodlení, a částku 367,43 Kč představující poplatek za službu , název, účet. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni konečné splatnosti, tedy od 16. 10. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou, žalovaný však ničeho nezaplatil.2. Usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j. 6 C 2/2025-16, vyzval soud žalobkyni, aby prokázala, zda a jak byla zjištěna a ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 5. 3. 2025 uvedla, že předchůdce vycházel z údajů uvedených žalovaným před uzavřením Smlouvy ke službě , název, , tedy že žalovaný měl příjem 24 000 Kč a výdaje 16 000 Kč, byl bezdětným studentem, takže je zřejmé, že se jej jako vyživovaného dítěte netýkaly výdaje související s bydlením atd. Dále vycházel z údajů ve své interní databázi, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru SOLUS a vlastních „scoringových“ modelů, přičemž o žalovaném nezjistil žádné negativní informace. Předchůdce tedy aktivně zjišťoval informace a teprve na základě jejich prověření rozhodl o schválení úvěru. Žalobkyně dále obecně citovala z judikatury vyšších soudů vztahujících se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Uzavřela, že předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného dostatečně, a že některé orgány veřejné moci kladou na posouzení úvěruschopnosti příliš vysoké požadavky.3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.4. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř., soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila), a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů.5. Ze Smlouvy ke službě , název, účet uzavřené dne 17. 1. 2022 mezi předchůdcem a žalovaným soud zjistil, že se předchůdce zavázal zřídit žalovanému zdarma a bez poplatků službu , název, účet, v rámci kterého mu zpřístupní úvěrový limitní rámec ve výši 3 000 Kč; nutnou podmínkou byla povinnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky v souladu se Smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaný byl dle Smlouvy oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného , název, účtu, a zavázal se hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů, nejméně ve výši 10 % dosud neuhrazených čerpání. Ze Smlouvy o splátkovém limitu ze dne 5. 7. 2023 soud zjistil, že předchůdce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr do limitu 10 000 Kč, který měl žalovaný uhradit ve splátkách s tím, že podrobnosti jsou uvedeny v příloze této smlouvy. Smlouva měla nabýt platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami; na smlouvě se však nachází pouze podpis předchůdce, nikoli žalovaného. Z (žalovaným rovněž nepodepsané) přílohy k této smlouvě z téhož dne soud zjistil, že z úvěrového rámce žalovaný čerpal částku 8 888 Kč a měl ji splatit ve třech splátkách po 2 962,67, respektive 2 962,66 Kč.6. Z Vyúčtování za měsíce červenec, srpen a září 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě provedených plateb v celkovém objemu 8 888 Kč, na poplatcích mu předchůdce účtoval celkem 3 208,43 Kč.7. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 8. 2024, jakož i z potvrzení o odeslání ze dne 26. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze shora uvedených smluv a poskytla mu k tomu lhůtu 7 dní od datace výzvy. Upozornila žalovaného, že pokud nezaplatí, bude se svého práva domáhat u soudu. Součástí této upomínky bylo rovněž oznámení, že se žalobkyně v důsledku postoupení pohledávky stala věřitelem pohledávek žalovaného vzniklých v souvislosti s výše uvedenými smlouvami.8. Z Výstupu interního systému k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdce vycházel z informací uvedených žalovaným odpovídajících těm, které uvedla žalobkyně ve vyjádření ze dne 5. 3. 2025. Dále se z této listiny podává, že předchůdce provedl dne 17. 1. 2022 kontrolu SOLUS žalované, nicméně výsledky této kontroly zde zachyceny nejsou.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ke dni 15. 8. 2024 postoupena z předchůdce na žalobkyni.10. Z ostatních provedených důkazů (mj. obchodní podmínky, popis registračního procesu do služby , název, účet apod.) soud s ohledem na níže uvedený právní závěr ničeho rozhodného ve věci nezjistil, proto tyto listiny co do obsahu dále výslovně nezmiňuje.11. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy k službě Twisto účet (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „ZSU“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Otázku nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a dále pak na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 41 29/18. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má sou