16 C 296/2024-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 445 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“).2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci.5. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný tyto předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátí, jakož i předchůdkyni žalobkyně zaplatí peněžní prostředky v souhrnné výši 4 765 Kč, to vše po 330 Kč týdně po dobu 60 týdnů, nejpozději však do 5. 12. 2013. Žalovaný dosud uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 7 320 Kč. Právo domáhat se úhrady zbývající části žalovaným nevrácených a neuhrazených peněžních prostředků bylo předchůdkyní žalobkyně převedeno na žalobkyni. Z ničeho nevyplynulo, že by až do okamžiku vyhlášení rozsudku žalovaný i přes opakované výzvy uhradil předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni více než 7 320 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování zejména schopnosti žalovaného mu dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit vycházela z ověřených údajů, a sice příjmu ze zaměstnání žalovaného ve výši 18 082 Kč měsíčně, a dále z údajů poskytnutých výhradě samotným žalovaným, a sice že má dvě děti, žije v nemovitosti, jíž je spoluvlastníkem a jeho celkové výdaje činí částku 17 150 Kč měsíčně.6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „o.z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení věřitele a žalovaný jako spotřebitel. Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.7. Předchůdkyně žalobkyně však ohledně skutečností souvisejících s posouzením úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně ohledně jeho osobních poměrů a výdajů, vycházela výhradně z informací poskytnutých samotným žalovaným. Z předchůdkyní žalobkyně zjištěných a ověřených příjmů žalovaného navíc vyplynulo, že žalovaný již byl osobou povinnou k úhradě peněžních prostředků předchůdkyni žalobkyně, přičemž žalovaným uvedené odhadované měsíční výdaje (zejména v položce nájemné vč. inkasa ve výši 4 500 Kč měsíčně) byly zcela v rozporu s běžnou životní zkušeností.8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak v posuzované věci nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu posouzení jeho schopnosti splácet sjednané spotřebitelské úvěry posoudila zcela nedostatečně § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.9. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu za neplatnou § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 7 320 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 7 680 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 27. 10. 2023 výzvu k úhradě dluhu, dne 1. 11. 2023 byla výzva žalovanému doručena, dne 2. 11. 2023 měl plnit a od 3. 11. 2023 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z.11. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 517 odst. 2 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.