22 C 150/2024-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 25 708 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek o navýšení zápůjčky o 4 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, , dne , datum, sjednaly navýšení zápůjčky o 6 900 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 3 535 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 12. 7. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil ničeho. K uzavření Smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, se kterými se žalovaný seznámil. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč, které žalobkyně požaduje v souladu s článkem 2.3 Smlouvy – písemné výzvy odeslány dne: 19. 7. 2023, 26. 7. 2023, 2. 8. 2023, 11. 8. 2023 a 26. 8. 2023. Žalobkyně dále v souladu s článkem 2.3 Smlouvy požadovala smluvní pokutu ve výši 5 273 Kč, a to ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny ve výši 16 900 Kč za období od 13. 7. 2023 (tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do 20. 5. 2024 (tj. do dne vyhotovení žaloby).2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Ze smlouvy o zápůjčce (dále jen „Smlouva“) vyplývá, že dne , datum, připojili pod tuto Smlouvu podpisy dva zástupci žalobkyně, za žalovaného je zde namísto podpisu uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum , datum, a PIN kód. Ve Smlouvě se věřitel zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, nejpozději do dvou dnů od účinnosti Smlouvy, klient se zavazuje za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč a splatit úvěr spolu s poplatkem nejpozději do 12. 7. 2023, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru dle Smlouvy činí 2 969 %. Ve Smlouvě je v článku 2.3 sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s platbou klienta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady spojené s prodlením klienta za jeho upomínání. Nedílnou součástí Smlouvy jsou žalobkyní předložené všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle dodatku ke smlouvě o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, strany sjednaly navýšení zápůjčky o 4 000 Kč na celkovou částku 10 000 Kč, přičemž Poplatek byl navýšen o 1 000 Kč na částku 2 500 Kč. Splatnost zápůjčky je stále 12. 7. 2023. Dle dodatku ke smlouvě o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, strany sjednaly navýšení zápůjčky o 6 900 Kč na celkovou částku 16 900 Kč, přičemž Poplatek byl navýšen o 1 035 Kč na částku 3 535 Kč. Splatnost zápůjčky je stále 12. 7. 2023. Dle výpisů z účtu žalobkyně byla na účet č. , č. účtu, odeslána dne , datum, částka 6 000 Kč, dne , datum, částka 4 000 Kč a dne , datum, částka 6 900 Kč. Skutečnost, že žalovaný byl v období od 1. 6. 2023 do 31. 7. 2023 majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byly připsány výše uvedené částky, ověřil soud dotazem u České spořitelny, a.s. Z předžalobní upomínky datované dnem 16. 4. 2024, a z příslušného podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 26 917 Kč do tří dnů s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. U dalších upomínek dlužné platby (5 upomínky předcházející zaslání předžalobní výzvy) žalobkyně nedoložila doklad o jejich zaslání žalovanému.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:5. Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“8. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla Smlouvou a následujícími dodatky uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v celkové výši 16 900 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu zápůjčky včetně sjednaného poplatku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnuté zápůjčky, Smlouvu soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů.11. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově řádně nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (skutková tvrzení žalobkyně byla v daném případě pouze obecného rázu bez uvedení konkrétních skutečností týkajících se žalovaného). Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované osoby má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019.12. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 16 900 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - „Kdo se na úkor jiného