33 C 258/2024-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 7 616 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 5 016 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla při řádném splácení půjčky stanovena na 1. 4. 2013. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Žalovaná původnímu věřiteli uhradila celkem částku 3 400 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 7 616 Kč je tvořena dlužnou jistinou ve výši 4 148,15 Kč a dlužnou částkou souhrnného poplatku ve výši 3 467,85 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 671,14 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 270,08 Kč, úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné částky 4 148,15 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků ve výši 21 % ročně z částky 4 148,15 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se k nařízenému jednání se nedostavili, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se neomluvila, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60týdenních splátkách po 184 Kč spolu s poplatkem ve výši 5 016 Kč. Celková částka k úhradě tedy činila 11 040 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2024. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 4. 6. 2024.4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni vzniku nároku (dále jen obč. zák.), když podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.5. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.6. Podle § 657 obč. zák. přenechává věřitel smlouvu o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené Smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky. V dané věci nešlo o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti. Neplatnost smlouvy o půjčce dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud má za to, že částka 5 016 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny půjčky 6 000 Kč navíc zaplatit, byť je označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 6 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 5 016 Kč u závazku ve výši 6 000 K, který má být splacen v 60týdenních splátkách, dosahuje 83,6 % zapůjčené částky. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz činili v únoru 2012 průměrné úrokové sazby 14,21 %. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.10. Soud dopěl k závěru, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o půjčce jako neplatné právní jednání. Souhrnný poplatek bylo nutno posuzovat jako celek ve všech jeho složkách, protože tak byl ve smlouvě koncipován, účastníci smluvního vztahu dali zřetelně najevo svoji vůli považovat úrok i ostatními poplatky za nedělitelný celek tím, že všechny uvedené složky vtělili do jediného souhrnného poplatku. Výše souhrnného poplatku se stala východiskem pro výpočet splátky i celkové dlužné částky. Má se za to, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek v souhrnu představuje odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, když tato výše dosahuje 83,6 % zapůjčené částky a současně je zřejmé, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel žalovanému peněžní prostředky nezapůjčil.11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti , právnická osoba, ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.12. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy č. , číslo, žalovaná přijala od právního předchůdce žalobkyně částku 6 000 Kč, na kterou uhradila celkem 3 400 Kč.13. S ohledem na výše uvedené soud dovodil, že požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru lze vyhovět pouze v rozsahu částky 2 600 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení.14. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 600 Kč od 19. 6. 2024. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení sodu aplikoval § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že oznámila žalované postoupení pohledávek, zji