33 C 290/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , jako věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena od původního věřitele , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Původní věřitel poskytl žalované dne 27. 10. 2022 bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, částku 3 000 Kč, když mezi nimi probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Vedle vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně požaduje úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení, když žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2024.2. Aktivní legitimace žalobkyně se odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.7. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila potvrzení o provedené platbě ThePay vyplývá, že společnost , právnická osoba, provedla dne 27. 10. 2022 v 08:13 hodin platbu 3 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Platba byla uskutečněna pod variabilním symbolem , RČ, . Soud si vyžádal zprávu z Československé obchodní banky a.s., která potvrdila, že v říjnu 2022 byla na účet č. , č. účtu, připsána částka 3 000 Kč a žalovaná byla majitelem uvedeného bankovního účtu.8. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že na účet žalované poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované plnění ve výši 3 000 Kč, jakožto plnění na domnělý závazek, který ovšem platně nevznikl. Soud vyhodnotil žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení vzniklé na základě plnění bez právního důvodu.9. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Žalovaná je podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci neuhradila ničeho a žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 3 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Ohledně prodlení žalované soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2024 zaslanou spolu s oznámením o postoupení pohledávky, předenou téhož dne k poštovní přepravě, a to ve lhůtě do tří dnů. Tato výzva se nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 8. 4. 2024 (ust. § 573 o. z.), tedy od 12. 4. 2024 by měla žalobkyně právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud vázán návrhem žalobkyně přiznal úroky z prodlení z částky 3 000 Kč až od 14. 4. 2024 do zaplacení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.15. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že žalobce uplatnil již více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.