10 C 135/2025-29 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku s příslušenstvím, uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN: , VIN kód, , je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná, co by provozovatel, neměla ode dne 22. 12. 2023 do 7. 6. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně tak požaduje dlužnou částku skládající se ze základu příspěvku a dále z paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila.3. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaná je v insolvenci. Oddlužení žalované bylo povoleno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2021. S ohledem na skutečnost, že pohledávka uplatněná touto žalobou vznikla až po prohlášení úpadku a nebylo možné ji uplatnit přihláškou, nemá tato skutečnost vliv na probíhající řízení.4. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Z předložených listin i vyžádaného výpisu z registru vozidel soud zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN: , VIN kód, , byl v rozhodném období evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Jako vlastník byl registrován , jméno FO, , nar, , datum, , jako provozovatel byla registrována žalovaná. Žalovaná tedy, coby provozovatel, neměla ode dne 22. 12. 2023 do 7. 6. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo nepojištěno 169 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tj. 35 Kč x 169 dní, celkem ve výši 5 915 Kč, a dále z paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Z uvedené doby však žalobkyně vyloučila období 140 dnů a požaduje tedy úhradu toliko částky 1 015 a částky 300 Kč, celkem tedy 1 315 Kč. Žalobkyně odeslala žalované výzvu se splatností příspěvku dne 15. 10. 2024. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě jejího závazku předžalobní výzvou. Žalovaná ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.6. Žalovaná, coby provozovatel motorového vozidla, má podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla účinného do 31. 3. 2024 a dále dle § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „POPV“), povinnost mít po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno coby provozované v registru silničních vozidel, sjednáno k vozidlu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná ve výše uvedeném období tuto povinnost nesplnila, žalobkyně proto dle § 4 odst. 7, resp. § 46 POPV, zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku do tzv. „garančního fondu“. Žalobkyni tak vzniklo podle § 4 odst. 1 POPV vůči žalované právo na úhradu uvedeného příspěvku, přičemž výše denní sazby byla stanovena v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. § 5 vyhlášky č. 69/2024 Sb., podle objemu válců uvedeného vozidla. Žalobkyně má vedle příspěvku právo na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a to podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. § 6 vyhlášky 69/2024 Sb. po 1. 4. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni řádně a včas, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 315 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.