10 C 137/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku s příslušenstvím, uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, přičemž poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu. Hlavním zdrojem financování veřejné služby jsou televizní poplatky. Žalovaná je fyzickou osobou, která se stala poplatníkem v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění (dále jen „ZRTP“). Měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč a je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná však neplní zákonem stanovenou povinnost, neboť nezaplatila televizní poplatky ve výši 1 193 Kč s příslušenstvím za období od ledna 2024 do září 2024. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní upomínkou, žalovaná na tuto předžalobní upomínku nereagovala a dlužnou částku žalobkyni nezaplatila. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 6. 3. 2025. Kromě úroku z prodlení požaduje žalobkyně úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč, které vynaložila na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky žalované.2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila.3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.4. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaná se přihlásila k platbě televizního poplatku dne 30. 11. 2015. S placením televizního poplatku se žalovaná dostala do prodlení, kdy neuhradila poplatky za období ledna 2024 do září 2024, přičemž na leden bylo částečně uhrazeno 22 Kč . Výše televizního poplatku v rozhodném období činila měsíční částku 135 Kč, celkem tedy žalovaná žalobkyni neuhradila částku 1 193 Kč. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě předžalobní výzvou, žalovaná však neuhradila ničeho. Žalovaná ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by televizní poplatek za vymezené období byl uhrazen, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.5. Žalované vznikla poplatková povinnost k hrazení televizních poplatků dle § 3 ZRTP, kdy se přihlásila do evidence poplatníků televizního poplatku. Výše televizního poplatku činí podle § 6 ZRTP měsíčně 135 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni řádně a včas, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Naopak soud žalobu zamítl v rozsahu požadavku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč, jež mají spočívat ve skutečně vynaložených nákladech na zaslání předžalobní výzvy. Učinil tak však pouze z důvodu, že má za to, že uvedená částka by měla být součástí nákladového výroku, ve kterém ji také žalobkyni přiznal.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 587 Kč. Oproti podané žalobě nepřiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem, kdy tato otázka je dlouhodobě vyřešena judikaturou Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 2104/12, I. ÚS 3344/12, II. ÚS 1333/14). Uvedená judikatura však nevylučuje přiznání náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a hotových výdajů dle § 151 odst. 2 a 3 o. s. ř., kdy soud přiznal žalobkyni skutečně vzniklé náklady ve výši 87 Kč v souvislosti se zasláním předžalobní výzvy a dále 100 Kč v souvislosti se sepisem žaloby, a to v souladu s vyhláškou č. 254/2015 ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu.