10 C 153/2025-33 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 565,90 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský až do výše 24 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 12. 7. 2024 v částce 2000 Kč a v částce 3 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 87,84 Kč, službu “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 330 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 23,04 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 4,79 Kč, a to dne 17. 2. 2025. Žalovaný nehradil úvěr řádně a dostal se do prodlení. V důsledku toho žalobkyně dále požaduje úhradu zákonných úroků z prodlení a poplatků. Žalobou rovněž žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení ve výši 117,20 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že dluh uznává a žádá o možnost splátek po 1 000 Kč, neboť přišel o zaměstnání a dále byl dva měsíce nemocný.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , číslo smlouvy, dne , datum, bylo prokázáno, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 24 000 Kč, a to účet žalovaného č. ú. , č. účtu, (uvedeno ve formátu IBAN). Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím, variabilní symbol k úhradám byl , var. symbol, (číslo smlouvy). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % čerpané částky, úrok 1,066 % denně, RPSN činila 3011,25 %. Ve smlouvě byly dále sjednány služby „, Anonymizováno, “ (3,66 Kč denně), služba „, Anonymizováno, “ (165 Kč) a Informační SMS servis (0,96 Kč denně). Z vyžádaného výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 5 000 Kč, kdy na uvedený úvěr bylo dle tvrzení žalobkyně uhrazeno 4,79 Kč. Pokud se jedná o výzvu k plnění, ta byla prokazatelně zaslána právním zástupcem žalobkyně dne 19. 3. 2025, jak vyplývá z podacího lístku, se lhůtou k plnění do tří dnů.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Soud došel k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku za použití § 588 občanského zákoníku. Za vadná považuje soud ujednání o úroku a poplatcích, kdy RPSN pak činí 3011,25 %. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou. K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým bylo shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami. Výše úroku a poplatků, které reflektuje RPSN, sjednaná v předmětné smlouvě přitom tuto hranici zcela zjevně podstatně přesahuje. Je přitom nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Lze též dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká poskytování úvěrů za obdobných podmínek.13. Pro úplnost pak soud uvádí, že z výše uvedených důvodů soud nemohl rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání, nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Ten přitom není možné schválit, je-li v rozporu s právními předpisy. Vzhledem k tomu, že soud došel k závěru, že požadované plnění se zjevně příčí dobrým mravům, potom by o něm nebylo možno uzavřít a schválit soudní smír. K tomu dále viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4156/2017, jež se týká podmínek vyhlášení rozsudku pro zmeškání, nicméně je aplikovatelný i pro rozhodování rozsudkem pro uznání.14. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 5 000 Kč a na tento úvěr uhradil dle tvrzení žalobkyně 4,79 Kč. Sám žalovaný se k této otázce na výzvu soudu nevyjádřil. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené právní předpisem, tj. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze za dobu od 28. 3. 2025 do zaplacení, tj. od doby, kdy byl k plnění prokazatelně vyzván. Žalobkyně prokázala, že dne 19. 3. 2025 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 24. 3. 2025. Žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy, tj. posledním dnem k plnění bylo 27. 3. 2025, následující den tedy nastalo prodlení na straně žalovaného. Proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena k žádosti žalovaného ve splátkách po 1 000 Kč, a to s přihlédnutím k uvedeným důvodům. Soud má za to, že stanovení plnění ve splátkách není na úkor žalobkyně, když této v době trvání splátek poběží úrok z prodlení a rovněž byla stanovena ztráta výhody splátek pro případ, že by žalovaný splátkový kalendář neplnil.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy úspěch či neúspěch žalobkyně a žalovaného byl, až