10 C 199/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 36 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 2. 2. 2025. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 25 200 Kč. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 24. 5. 2025.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o podnikatelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 36 000 Kč na dobu 70 dní s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 % za každý den čerpání úvěru ode dne jeho poskytnutí a žalovaný se zavázal splatit úvěr v pěti splátkách po 14 dnech ve výši 12 240 Kč, kdy částka 7 200 Kč představovala splátku úvěru a částka 5 040 Kč představovala poplatek za poskytnutí úvěru. Celkem měl žalovaný do 2. 2. 2025 zaplatit 61 200 Kč, z čehož poplatek činil 25 200 Kč. Čerpání úvěru žalovaným bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě ze dne 25. 11. 2024. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaným nebylo na daný úvěr uhrazeno ničeho, když žalovaný na výzvu soudu nic jiného netvrdil ani neprokázal. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván ve lhůtě tří dnů k úhradě výzvou ze dne 24. 5. 2025, jejíž odeslání bylo prokázáno podacím lístkem České pošty s.p. z téhož dne.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly poplatek 1 % denně z úvěrované částky, tj. 360 Kč denně, resp. 5 040 Kč za 14 dnů. Celkem měl žalovaný za 70 dnů zaplatit částku zvýšenou o 70 %, což odpovídá ročnímu úroku ve výši 365 % p. a. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k obvyklým úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (dle ČNB k 11/2024 8,51% p. a.). Soud má za to, že je nutno také přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že úvěrová smlouva byla formálně uzavřena mezi podnikateli, když ustanovení týkající se dobrých mravů není omezeno na spotřebitelské vztahy. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu jako neplatnou, nezabýval se proto posouzením úvěruschopnosti žalovaného z důvodu nadbytečnosti.12. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 36 000 Kč a nezaplatil dosud dle tvrzení žalobkyně ničeho. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I rozsudku. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, tj. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 3. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 24. 5. 2025 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 a § 607 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 28. 5. 2025. Žalovaný byl vyzván k plnění do tří dnů, tj. dle § 607 občanského zákoníku do 2. 6. 2025. Dnem následujícím pak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.13. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 596,80 Kč, přičemž tato částka představuje 8,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 185 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 700 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 330 Kč ve výši 2 589,30 Kč.