10 C 220/2025-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . Na základě této smlouvy poskytla tato žalovanému úvěr ve výši 28 581 Kč a žalovaný se zavázal předmětný úvěr hradit v pravidelných měsíční splátkách ve výši 3 116 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 21,51 % ročně. Žalovaný však nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, a proto banka využila svého práva a prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni 30. 4. 2024. Žalovaný však úvěr nesplatil a nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.2. K výzvě soudu ohledně doplnění a doložení, jakým konkrétním způsobem prověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, vyplynulo, že tato vycházela z tvrzení žalovaného a dále z údajů insolvenčního rejstříku a databáze Solus.3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.4. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru č. , anonymizováno, bylo prokázáno, že se touto právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 581 Kč za účelem nákupu výpočetní techniky. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr splácet v 11 splátkách po 2 886 Kč měsíčně s úrokem ve výši 21,51 % ročně při RPSN 24,93 %. Součástí bylo rovněž pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru, tj. výše splátky vč. pojištění činila 3 116 Kč. Jako čistý měsíční příjem žalovaného byla ve smlouvě uvedena částka 14 318 Kč, náklady domácnosti 5 000 Kč, jiné splátky 0 Kč. Uvedené údaje žalobkyní doloženy nebyly. Součástí smluvních ujednání byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky a Produktové podmínky pro klasické úvěry. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr v částce 28 581 Kč, načež uhradil celkem 9 splátek po 3 116 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jak vyplývá z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023. Žalobkyně dále žalovaného prokazatelně vyzvala k úhradě dluhu výzvou k okamžitému splacení ze dne 30. 4. 2025, kterou dle podacího archu zaslala žalovanému dne 6. 5. 2024. Následně byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 17. 12. 2024, odeslaným žalovanému dle podacího archu dne 18. 12. 2024. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že nad rámec uvedených splátek nebylo plněno ničeho, když žalovaný žádná tvrzení v tomto směru neuvedl.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně v tomto směru nedoložila žádné relevantní listiny. Je tedy zřejmé, že se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Z vyjádření žalobkyně je patrné, že prakticky vycházela pouze z údajných tvrzení žalovaného, přičemž zejména příjem žalovaného nikterak neověřila. Nic přitom nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného výplatní pásky či výpis z účtu, kterým mohly být uvedené skutečnosti doloženy. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost v podstatě formálně, aniž by vycházela ze spolehlivých zdrojů. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Dle uvedeného ustanovení pak uložil žalovanému vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o splátky, jež již byly žalovaným uhrazeny. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal úrok stanovený právním předpisem, resp. nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 11. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 6. 5. 2024 zaslala žalovanému výzvu k plnění, kdy tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 9. 5. 2024. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k okamžitému plnění, kdy má soud za to, že bylo v možnostech žalovaného uhradit pohledávku do druhého pracovního dne. Dne 11. 5. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy s ohledem na výši částky je toto rovněž nepochybně v možnostech žalovaného.7. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je neplatná.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl převážně úspěšnější žalovaný, tomu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.