ECLI: ECLI:CZ:OSSO:2025:10.C.335.2024.1 Datum: 2025-02-13 Předmět: zaplacení částky 7 238 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2079 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb."] ["smlouva kupní"]
O co šlo: zaplacení částky 7 238 Kč s příslušenstvím (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2079 z. č. 89/2012 S)
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Rámcové kupní smlouvy ze dne , datum, , na základě které byla vystavena faktura č. , číslo, na částku 26 759 Kč. Faktura byla částečně uhrazena platbami v celkové výši 19 521 Kč, částka 7 238 Kč uhrazena nebyla.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, rámcovou kupní smlouvu, kterou si upravili podmínky postupu při prodeji a koupi zboží ze sortimentu žalobkyně. Žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému zboží, a to na základě jednotlivých objednávek žalovaného, a žalovaný se zavázal hradit kupní cenu. Kupní cena realizační smlouvy vyplývala z maloobchodního ceníku žalobkyně. Úhrada kupní ceny byla sjednána na základě vystaveného daňového dokladu žalobkyně. Dále bylo mezi stranami sjednáno, že v případě prodlení se zaplacením faktury je žalovaný povinen uhradit smluvní úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně. Z dodacího listu č. , číslo, je zřejmé, že žalovaný odebral od žalobkyně dne , datum, zboží, na které byla následně vystavena faktura č. , číslo, znějící na částku 26 759 Kč splatná dne 3. 1. 2020. Z negativního tvrzení žalobkyně pak soud zjistil, že částku 7 238 Kč žalovaný neuhradil.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Soud posoudil vztah mezi účastníky na základě ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), jako vztah z kupní smlouvy, kdy žalobkyně prokázala uzavření takové smlouvy a dodání zboží žalovanému s tím, že kupní cena nebyla v plné výši uhrazena. Vzhledem k tomu, že mezi stranami byla sjednána výše úroku z prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku rovněž i nárok na úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne následujícího po splatnosti příslušné faktury. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v jí požadované výši, tj. v částce 1 000 Kč, jež odpovídá výši zaplaceného soudního poplatku.