10 C 35/2025-29 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím Kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 67 591 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 12 943,56 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 22. 7. 2024. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 22. 7. 2024. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaný však žádnou část úvěru neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , číslo, bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 28 779 Kč s tím, že úroková sazba bude činit 26,28 % ročně, a žalovaný se zavázal úvěr splácet s výší minimální splátky 4 % z dlužné částky, min. 400 Kč, při RPSN 33,4 %. Součástí smlouvy bylo pojištění, za něž se žalovaný zavázal hradit 8,9 % z minimální splátky úvěru. Ve smlouvě byly rovněž dohodnuty náklady související s upomínáním ve výši 300 Kč a rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky. V případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, snižuje se smluvní pokuta maximálně na výši dlužné splátky. Kromě uvedeného bylo rovněž dohodnuto, že v případě prodlení s 2 a více splátkami, či prodlením s 1 splátkou delším než 3 měsíce, může žalobkyně úvěr zesplatnit. Z výpisu NRKI, kde není informace o jiných úvěrech, a z doložených výplatních pásek žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Dodatky k úvěrové smlouvě bylo prokázáno, že úvěrový rámec byl postupně navýšen na částku 60 000 Kč. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že od 6. 9. 2023 žalovaný průběžně čerpal a splácel úvěrový rámec, načež 22. 7. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Kromě nesplacené jistiny, úroku, poplatků a pojištění, byla žalovanému rovněž účtována smluvní pokuta 1 000 Kč, což žalobkyně doložila rovněž dopisem z uvedeného dne vč. podacího lístku. Tímto byl žalovaný vyzván ke splacení dlužné částky v celkové výši 67 902,98 Kč. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě rovněž výzvou zaslanou právním zástupem žalobkyně ze dne 16. 8. 2024, odeslané dle podacího lístku dne 19. 8. 2024.5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy žalovaný čerpal úvěr, který následně nesplácel, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud z úřední povinnosti prověřoval, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ten v době poskytnutí úvěru nebyl veden v registrech poskytovatelů nebankovních společností, rovněž doložil žalobkyni potvrzení o svých příjmech a uvedl své příjmy a výdaje, přičemž v těchto nebyl zaznamenán žádný zásadní rozpor.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 734,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 505 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 609,90 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 760 Kč ve výši 2 469,60 Kč.