10 C 84/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000,00 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,99% p.a a dále poplatky dle platného Ceníku. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 954 Kč, vždy nejpozději do 17. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne 7. 4. 2024 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Dle předmětné smlouvy o úvěru (čl. 3.1) byla banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, rovněž úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal uvedený úvěr splácet po 3 954 Kč měsíčně vždy každým 17. dnem měsíce, počínaje 17. 5. 2022 a konče 17. 1. 2031. Výše úroku činila 18,99 % ročně, RPSN činilo 21,06 %. Další podmínky byly upraveny odkazem na Všeobecné obchodní podmínky a Ceník žalobkyně. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala potvrzení zaměstnavatele žalovaného o jeho příjmech, kdy toto žalobkyně soudu rovněž doložila. Výpisem z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno jeho čerpání dne 20. 4. 2022 ve výši 200 000 Kč. Současně z uvedeného výpisu vyplývá, že žalovaný od srpna 2023 úvěr nesplácel, načež doloženým dopisem ze dne 28. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek s tím, že v opačném případě dojde k zesplatnění celého dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky nedoplatil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění dopisem ze dne 7. 4. 2024, kdy tento soudu rovněž předložila. Předžalobní výzvou ze dne 14. 11. 2024 pak žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzývala rovněž prostřednictvím právního zástupce, kdy tato výzva obsahuje základní skutkový a právní rozbor věci.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy žalovaný čerpal úvěr, který následně nesplácel, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 083,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 272 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 206 781,82 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 770 Kč ve výši 6 041,70 Kč.