10 C 93/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 90 980 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě uzavřené smluvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvách zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 53 044 Kč, jenž představují součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smluv. Celkovou částku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy byly ze strany společnosti , právnická osoba, postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 21. 10. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná do uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 10 000 Kč, následně neuhradila ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní upomínkou.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , bylo prokázáno, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s jistinou a poplatky v celkové výši 49 705 Kč sestávajících z kapitalizovaných smluvních úroků a odměn za zpracování úvěru a dalších služeb. Celková dlužná částka činila 103 044 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Dle předmětné smlouvy činil úrok 86 % ročně a RPSN činilo 134,42 %. Z obsahu smlouvy bylo dále prokázáno, že pro případ prodlení žalované byly sjednány smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny na žalobkyni, což bylo doloženo Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 vč. přiloženého seznamu postoupených pohledávek. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 21. 10. 2024 dle podacího lístku prokazatelně odeslaným dne 11. 11. 2024, a to do 10 dnů od doručení. O zaplacení žalovanou marně vyzýval rovněž právní zástupce žalobkyně. Z negativního tvrzení žalobkyně a absence tvrzení žalované vzal soud za prokázané, že žalovaná požadovanou částku neuhradila, na uvedený úvěr uhradila toliko celkem částku 10 000 Kč.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětných smlouvách si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 86 % rovněž další poplatky za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 134,42 %. Dle názoru soudu se však nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (12/22 - 9,66 % dle ČNB). Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká právní předchůdkyně žalobkyně za zcela obdobných podmínek. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 50 000 Kč a zaplatila dosud dle potvrzení právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 26. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 11. 11. 2024 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávek, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 14. 11. 2024. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. S přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku dne 26. 11. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.12. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byla úspěšnější žalovaná, té však náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.