16 C 190/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 904 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplnění povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni příspěvek podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“).2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.4. Žalovaný byl v období od 8. 6. 2024 do 28. 9. 2024 evidován v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel motocyklu se zdvihovým objemem válců motoru nad 50 cm3 do 350 cm3 včetně, registrační značky , SPZ, , přičemž neměl ve shora uvedeném období k tomuto automobilu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. S ohledem na absenci předmětného pojištění odeslala žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy žalovanému písemnou výzvu, která mu byla dodána do jeho dispoziční sféry dne 24. 11. 2024, obsahující údaje o registrační značce výše uvedeného automobilu, VIN, čísle technického průkazu, jakož i údaje o možnosti žalovaného doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu, se lhůtou ke splnění do 60 dnů od doručení této výzvy, k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně, a to za období od 8. 6. 2024 do 28. 9. 2024, tj. za 113 dní při denní sazbě 8 Kč, jakož i k úhradě nákladů spojených s upomínáním žalovaného ve výši 300 Kč, za předpokladu, že ve stanovené lhůtě žalovaný neuhradí požadovaný příspěvek. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni do dne vyhlášení rozsudku žalobou nárokovanou částku uhradil či uvedl okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, zpochybnil správnost vyúčtování předmětné částky, stejně tak jako že by rozporoval skutečnost, že nárokovaná částka žalobkyni dosud nebyla uhrazena.5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. V dané věci žalovaný neměl u shora specifikovaného tuzemského vozidla (§ 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), kterého byl žalovaný v rozhodné době vlastníkem a provozovatelem (podle § 4 odst. 2 písm. a), b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), sjednáno od 8. 6. 2024 do 28. 9. 2024 pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla, a to ačkoliv k tomu byl povinen (§ 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovanému tak vznikla povinnost k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně (§ 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyně proto vyzvala žalovaného do 1 roku ode dne vzniku povinnosti k zaplacení příspěvku, a to písemnou výzvou obsahující veškeré náležitosti stanovené příslušným právním předpisem (§ 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), se splatností do 23. 1. 2025. Splatnost byla stanovena uplynutím lhůty 60 dnů od doručení shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalovaného (§ 570 o. z., § 1958 o. z.). Žalovaný však i přes uvedenou výzvu žalobkyně předmětný příspěvek neuhradil. V kontextu těchto skutečností tak žalobkyni za období od 8. 6. 2024 do 28. 9. 2024 vzniklo právo požadovat na žalovaném úhradu příspěvku v sazbě 8 Kč za jeden den absence předmětného pojištění, a to včetně paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem tedy 1 204 Kč (§ 4 odst. 4 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Jelikož žalovaný uvedenou dlužnou částku dobrovolně neuhradil a neučinil tak ani doposud, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to i s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 904 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení (§ 513 o. z., § 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).6. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a z 21 % DPH výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč).