16 C 260/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 780 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16.6.2022 do 12.6.2025 částkou 1033 Kč představující nezaplacené televizní poplatky za období červen 2022 – září 2024 (135 Kč měsíčně) a náklady na vymáhání, když žalovaný se stal držitelem televizního přijímače na adrese jeho bydliště (, adresa, ), čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaný splnil dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Žalobkyně k žalobě doložila výpis z evidence poplatníka televizních poplatků, přehled předpisů a plateb, výpočet úroku z prodlení a předžalobní upomínku ze dne 15.11.2024 včetně dokladu o jejím odeslání. Obsah těchto listin koresponduje se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými se shora citované žalobě.5. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav odpovídající tvrzením v žalobě. Žalovaný se stala držitelem televizního přijímače na adrese jeho bydliště (, adresa, ), čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaný splnil dne , datum, . Za období červen 2022 – září 2024 vzniklou povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně splatný vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy první platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem) neplnil, vznikl mu proto dluh celkem ve výši 3 780 Kč, kdy dluh neuhradil ani k výzvě k úhradě, kterou žalobkyně zaslala žalovanému dne 15.11.2024.6. Podle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30.4.2025 (dále jen „zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), se poplatníkem televizního poplatku rozumí fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činila v daném období měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 1, 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.7. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ustanovení § 3 odst. 2 a § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Na základě doložených důkazů, a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaný ke dni podání žaloby dlužil žalobkyni částku 3 780 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za předmětné období, neboť v uvedeném období byl v evidenci poplatků a byl proto ve smyslu §3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích povinen za uvedené období poplatky uhradit. Vzhledem k neuhrazení poplatků ani po provedené výzvě je pak uplatněný nárok dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (splatnost viz odstavec 5.), má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž kapitalizovaná výše za období od 16.6.2022 do 12.6.2025 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se soud plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby, a to výzvu k plnění a návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech, přičemž ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.10. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.