16 C 358/2024-35 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 6 700 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“).2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 7 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 054 Kč ve 45 týdenních splátkách po 291 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaná od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradila ničeho.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 395 o.z.8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek představuje součet kapitalizovaného úroku ve výši 3 048 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 1 506 Kč, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 6 054 Kč v projednávané věci činí 86,49 % z poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč při splatnosti 45 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 100,22 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,99 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 100,22 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než dvanáctinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 7 000 Kč, žalovaná dosud uhradila na svůj dluh částku 300 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 6 700 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 27. 10. 2023 výzvu k úhradě dluhu, dne 1. 11. 2023 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 2. 11. 2023 měl žalovaný plnit a od 3. 11. 2023 je v prodlení podle § 1 958 o.z.10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 1 168 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované odečetl od částečného úspěchu žalobkyně při výsledku 78,40 % z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 189 Kč (počítáno z částky 900 Kč). V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.