20 C 11/2025-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 5 880 Kč s příslušenstvím jako dlužného příspěvku za porušení povinnosti žalované sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , za dobu od 27.10.2023 do 25.12.2023, ve výši 5 580 Kč spolu s poplatkem představujícím náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ke stavu věci soud zjistil, že se žalobkyně na žalovanou obrátila s písemnou výzvou ze dne 15.02.2024 k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně. Z obsahu této výzvy vyplývá, že žalovaná byla evidována jako vlastník a provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , představující osobní automobil s objemem válců nad 2 500 cm3 a dále, že dle informací pojišťoven nebylo k tomuto vozidlu sjednáno v období od 27.10.2023 do 25.12.2023, tj. po dobu 60 dnů, povinné pojištění. Prostřednictvím této výzvy tak žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 580 Kč přestavující zmíněný příspěvek za porušení povinnosti pojistit vozidlo v denní sazbě 93 Kč a dále požádala o úhradu nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, vše ve stanovené lhůtě 60 dnů. Uvedená výzva byla dle informací České pošty převzata k poštovní přepravě. O úhradu shora zmíněného příspěvku podle uvedené výzvy byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím upomínky ze dne 22.05.2024 a dále z 21.06.2024, přičemž také tyto upomínky byly zaslány žalované prostřednictvím poštovní přepravy tak, jak vyplývá z příslušného dokladu předloženého žalobkyní.4. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaná porušila povinnost podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Soud má totiž za to, že z žalobkyní předložené výzvy lze dovodit, že v ní uvedené údaje byly získány postupem podle ustanovení § 15 zmíněného zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který žalobkyni umožňuje získávat od Ministerstva dopravy informace a porovnávat je s informacemi o pojištění vozidel předávané žalobkyně pojistiteli, přičemž žalobkyně je podle § 18 odst. 2 písm. f) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinna vést evidenci a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti. Uvedenou úvahu tedy uzavírá soud tím, že údaje zaznamenané ve shora uvedené výzvě jsou výsledkem zákonného postupu žalobkyně při zjišťování vozidel z registru silničních vozidel s absencí povinného pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Soud tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyní požadovaný příspěvek, jehož denní výše v daném případě představuje částku 93 Kč. Výše požadovaného příspěvku je v souladu s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a to, dle jejího ustanovení § 2 odst. 1 písm. l), neboť výše příspěvku podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušovaná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla s tím, že výši denní sazby podle ustanovení § 4 odst. 5 zmíněného zákona stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, který jí náleží podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s tím, že podle sazebníku žalobkyně představuje tento příspěvek v jednotlivém případě 300 Kč. Žalovaná je dále povinna zaplatit z dlužné částky úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák. a navazujícího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti, neboť současně soud s ohledem na odeslání příslušné výzvy a na dobu jejího doručení dospěl k závěru, že byla splněna povinnost dle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého je žalobkyně povinna vyzvat ke splnění povinnosti v trvání nejméně 30 dnů od doručení výzvy. Soud vycházel z ustanovení § 573 obč. zák., dle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná z využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Soud má taktéž za to, že byla splněna podmínka podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj., že žalobkyně uvedenou výzvu odeslala ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla, tj. osobě povinné k zaplacení příspěvku.5. Právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno žalobkyni podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměna advokáta za její zastupování v řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. ve znění pozdějších předpisů, za dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 zmíněného právního předpisu (převzetí a příprava zastoupení a předžalobní výzva) a za jeden úkon v podobě podání návrhu ve výši 300 Kč, spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 1 610 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní.