20 C 182/2024-39 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 1 522 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, a tento požadavek odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, použil ke své přepravě prostředek veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to tramvaj – linku , číslo, , a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky dopravce. Požadovaná částka je tak tvořena jízdným ve výši 22 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ke stavu věci soud v případě prvního z uplatněných požadavků na základě účastníky, resp. žalobkyní předložených důkazů zjistil, že dne , datum, byla osobou pověřenou dopravcem, tj. žalobkyní, provedena přepravní kontrola, při které bylo zjištěno, že žalovaný se při jízdě tramvají na lince , číslo, neprokázal žádným jízdním dokladem, kde výše jízdného byla stanovena na 22 Kč. Toto zjištění vyplývá ze záznamu o provedení této přepravní kontroly provedené uvedený den v 6:50 h., č. , číslo, , přičemž žalovaný údaje v uvedeném zápisu stvrdil svým podpisem. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě požadované částky vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 23. 6. 2023.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném žalobkyní byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím uzavřena smlouva o přepravě osoby podle ustanovení § 2550 obč. zák., na základě které vznikla žalovanému povinnost zaplatit jízdné. S ohledem na to, že žalovaný použil dopravní prostředek železniční přepravy (tramvaj), řídí se tento vztah zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 37 odst. 1 uvedeného zákona, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě stanoví přepravní řády. Žalovaný měl podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách povinnost se na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem, a neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud jízdné a přirážku nezaplatí na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.5. Jelikož žalovaný uvedenou povinnosti nesplnil, uložil mu soud její splnění tímto rozsudkem s tím, že dále dospěl k závěru, že výše požadované přirážky k jízdnému odpovídá Smluvním přepravním podmínkám žalobkyně účinných od 1. 1. 2018 a navazujícímu Ceníku a Přirážek k jízdnému tvořících přílohu k těmto smluvním podmínkám, přičemž tato přirážka je v limitu stanoveném v § 37 odst. 6 zákona o dráhách, dle kterého výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 obč. zák. a tento úrok je oprávněně požadován ode dne uvedeného ve výroku rozsudku, neboť již ode dne následujícího po provedené přepravní kontrole, je žalovaný v prodlení.6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhrada náležející účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, dle ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. za dva nutné úkony v řízení (předžalobní výzva a sepis žaloby) po 100 Kč, tedy náklady ve výši 600 Kč.7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní.