22 C 169/2024-53 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 17 431 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni i souhrnný poplatek ve výši 8 361 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, souhrnného poplatku a příp. pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 11. 2014. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 930 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 7. 10. 2013. Ke dni 12. 2. 2014 činila dlužná jistina částku 9 493,49 Kč a dlužný souhrnný poplatek částku 7 937,51 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17 431 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 493,49 Kč, dlužného souhrnného poplatku ve výši 7 937,51 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 17 092,27 Kč (jedná se o úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 493,49 Kč od 10. 11. 2014 do 27. 9. 2023) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 716,56 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z celkové dlužné jistiny ve výši 9 493,49 Kč od 15. 10. 2013 do 27. 9. 2023), úroků ve výši 9,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 493,49 Kč od 28. 9. 2023 a úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 493,49 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o půjčce ze dne , datum, , smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vč. poštovního podacího archu ze dne 27. 10. 2023 a předžalobní výzvu ze dne 3. 6. 2024 vč. podacího lístku ze dne 4. 6. 2024.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázala zaplatit jistinu 10 000 Kč a souhrnný poplatek v částce 8 361 Kč, tedy celkem částku 18 361 Kč v 59 týdenních splátkách po 307 Kč a poslední splátku ve výši 248 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 930 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně s účinností od 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno dne 27. 10. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla půjčku v částce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 60 splátkách 18 361 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný měl podle smlouvy za poskytnutí částky 10 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 8 361 Kč. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2013 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 72,46 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze v případě předchůdkyně žalobkyně oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se obohatil o částku 10 000 Kč. Vrátil 930 Kč, dluží 9 070 Kč. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl.7. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o.z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není – li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávky datovaném 29. 9. 2023, prokazatelně odeslaném 27. 10. 2023, a to ve lhůtě 10 dnů. Z ustanovení § 573 o. z. vyplývá domněnka, že zásilka byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, to je 1. 11. 2023. Po uplynutí 10 denní lhůty poskytnutou žalobkyně se žalovaný dostal do prodlení, tedy od 14. 11. 2023. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení, které uplatnila ve výši 8,05 %, tato výše není v rozporu s výší pak stanovenou vládou nařízením č. 351/2013 Sb., a proto jí soud ohledně požadované výše úroku z prodlení vyhověl.8. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, neboť tyto nároky vyplývají z neplatné smlouvy.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.