22 C 50/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni i poplatek ve výši 5 017 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 766 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 141 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 1. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 1 100 Kč. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 4 900 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 6 000 Kč a částkou 1 100 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 464,59 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 31. 1. 2015 do 27. 9. 2023) a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o půjčce ze dne , datum, , smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, zákaznická karta ze dne , datum, , smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vč. poštovního podacího archu ze dne 27. 10. 2023 a předžalobní výzvu ze dne 30. 7. 2024 vč. podacího lístku ze dne 31. 7. 2024.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, tedy dne , datum, . Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 6 000 Kč a souhrnný poplatek v částce 5 017 Kč, tedy celkem částku 11 017 Kč v 59 týdenních splátkách po 184 Kč a poslední splátku ve výši 161 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 1 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně s účinností od 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno dne 27. 10. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla půjčku v částce 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 60 splátkách 11 017 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný měl podle smlouvy za poskytnutí částky 6 000 Kč zaplatit tzv. poplatek ve výši 5 017 Kč. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2013 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 72,47 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze v případě předchůdkyně žalobkyně oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se obohatil o částku 6 000 Kč. Vrátil 1 100 Kč, dluží 4 900 Kč. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl.6. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o. z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není – li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávky datovaném , datum, , prokazatelně odeslaném 27. 10. 2023 a to ve lhůtě 10 dnů. Z ustanovení § 573 o. z. vyplývá domněnka, že zásilka byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, to je 1. 11. 2023. Po uplynutí 10 denní lhůty poskytnutou žalobkyní, tedy po 13. 11. 2023, se žalovaný dostal do prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % denně, tato výše není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 4 900 Kč ve výši 8,05 % ročně od 14. 11. 2023 do zaplacení.7. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 330,56 Kč, přičemž tato částka představuje 22,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,9 %, když soud při určení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení vycházel z celkové žalované částky včetně výše příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 900 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.