22 C 98/2024-79 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 22. 3. 2024 domáhala po žalovaném , jméno FO, , narozeném , datum, , zaplacení částky 9 128 Kč s příslušenstvím (úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 522 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 520 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, z částky 1 520 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení, z částky 1 522 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, z částky 1 522 Kč od 30. 1. 2023 a z částky 1 522 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení) představující nezaplacená jízdné a přirážky k jízdnému, které žalovaný neuhradil poté, co použil ke své přepravě vozidla městské hromadné dopravy provozovaná žalobkyní, a to celkem v šesti případech – ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .Usnesením ze dne 1. 7. 2024, č. j. 22 C 98/2024-19, soud na návrh žalobkyně připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupila matka žalovaného, , Jméno žalované, , jako další účastník, a to na návrh žalobkyně ze dne 10. 4. 2024, aby byl připuštěn vstup rodičů žalovaného jako zákonných zástupců žalovaného. Soud tomuto návrhu vyhověl pouze ohledně matky žalovaného, neboť jeho otec, , jméno FO, , byla zbaven rodičovské odpovědnosti k žalovanému.Usnesením ze dne 4. 12. 2024, č. j. 22 C 98/2024-29, bylo zastaveno řízení ve vtahu k žalovanému , jméno FO, pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní. Řízení je tak vedeno pouze vůči matce původního žalovaného, , Jméno žalované, .Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu shodnému se žalobou, tedy že původní žalovaný, , jméno FO, , byl dne , datum, v 6:21 hod. kontrolován v , město, na lince , číslo, , dne , datum, v 12:49 hod. na lince č. , číslo, , dne , datum, ve 6:53 hod. na lince č. , číslo, , dne , datum, v 15:21 hod. na lince č. , číslo, , dne , datum, v 19:54 hod. na lince č. , číslo, a dne , datum, v 10:33 hod. na lince č. , číslo, , když ve všech případech se neprokázal platným jízdním dokladem. Uložené povinnosti uhradit jízdné a přirážku k jízdnému žalovaný nesplnil, když dlužné částky neuhradil na místě kontroly ani do 15 kalendářních dnů ode dne kontroly.Z opatrovnického spisu původního nezletilého zdejšího soudu soud zjistil, že u původního žalovaného byla rozsudkem ze dne 14. 2. 2022, č. j. 14 P 133/2013-655, byla nařízena ústavní výchova, a to na dobu tří let od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 3. 2022. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že původní žalovaný byl do výchovného ústavu předán již na základě předběžného opatření ze dne 25. 10. 2021. Ze zprávy opatrovníka vyplývá, že původní žalovaný byl ve výchovném ústavu umístěn i v období od 5. 9. 2022 do 25. 1. 2023, tedy v době, kdy měl cestovat prostředky veřejné dopravy provozovanými žalovanou bez platného jízdního dokladu. Ze zprávy opatrovníka i z obsahu opatrovnického spisu pak bylo zjištěno, že původní žalovaný byl často na útěku.Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.Podle § 31 o. z. má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, je třeba toto pravidlo aplikovat i na způsobilost nezletilého k uzavření přepravní smlouvy. V daném případě je soud toho názoru, že nezletilý ve věku 15 a 16 let (tedy ve věku, kdy původní žalovaný cestoval prostředky veřejné dopravy provozovanými žalovanou bez platného jízdního dokladu) je schopen chápat povinnost cestovat prostředky veřejné dopravy pouze s platnou jízdenkou a je rovněž schopen chápat případné důsledky, pokud tak neučiní. Žalobkyně však proti původnímu žalovanému vzala žalobu zpět a domáhala se zaplacení jízdného a přirážek k jízdnému výhradně proti matce původního žalovaného, které však dle názoru soudu uložit jejich zaplacení nelze, a to z důvodu uvedeného výše, tedy že původní žalovaný byl již ve věku, kdy byl schopen chápat jednak povinnost cestovat prostředky veřejné dopravy pouze s platnou jízdenkou, jednak následky toho, když tak neučiní. Navíc možnost žalované jakkoliv ovlivňovat chování původního žalovaného či jeho materiální zabezpečení (tedy možnost zakoupit si jízdenku) byla výrazně omezena, ne-li znemožněna rozhodnutím soudu o umístění žalovaného do výchovného ústavu. Soud proto žalobu vůči žalované jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.