23 C 113/2025-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 8 024,06 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených služeb souvisejících se službami elektronických komunikací.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z obsahu předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.4. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, a , datum, písemně dohodli, že žalobkyně bude od 11. 4. 2022 po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný za ně bude řádně a včas (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s ceníkem žalobkyní vyúčtovanou cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných (popř. jí zprostředkovaných) služeb byly i tzv. služby třetích stran dohodou účastníků specifikované zejména jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS, atd. Prostřednictvím vyúčtování vyzvala žalobkyně nejpozději do 12. 10. 2023 žalovaného k úhradě ceny za služby třetích stran za období od 20. 8. 2023 do 19. 9. 2023 v souhrnné 3 312,63 Kč a za období od 20. 9. 2023 do 19. 10. 2023 v souhrnné výši 4 711,43 Kč. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na uvedené ceny, a to i přes opakované výzvy, cokoliv uhradil.5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřená mezi účastníky sice podléhá zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví.7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byla již zmiňovaná nepojmenovaná smlouva o poskytování služeb třetích stran (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě této smlouvy vznikla povinnost poskytovat žalovanému, popř. přenechat mu k využití, služby třetích stran. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek uhradit žalobkyni za jí poskytnutá plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu. Protože však žalovaný tuto svoji povinnost, jak je v podrobnostech rozvedeno shora, nesplnil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení 15 % ročně z částky 3 312,63 Kč od 13. 10. 2023 do zaplacení a z částky 4 711,43 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení (§ 1958 o. z., § 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.