23 C 121/2024-53 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27 875 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, dne 21.09.2023, s účinností ke dni 27.09.2023.Žalovaný je rozhodnutím soudu omezený ve svéprávnosti a byl mu ustanoven opatrovník. Jelikož se žalovanému, ani jeho opatrovnici nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů.Žalovaný prostřednictvím svého zástupce uvedl, že žalovaný vůbec neměl oprávnění k uzavření smlouvy, jelikož se jedná o osobu s omezenou svéprávností, a pokud smlouvu uzavřel, pak je neplatná od počátku. Dále poukázal na skutečnost, že ve smlouvě je uvedeno, že peněžní prostředky budou poukázány na účet uvedený v záhlaví, avšak žádný účet ve smlouvě uvedený není. Není tedy prokázáno, že by vůbec žalovaný obdržel peněžní prostředky od žalobkyně. Dále je zde pochybnost o pravdivosti údajů v zákaznické kartě, když je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u , právnická osoba, , avšak s ohledem na omezenou svéprávnost žalovaného lze o tomto pochybovat. Dále uvedl, že předchůdkyně žalobkyně provedla nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1292/21 a Nejvyššího soudu 28 Cdo 527/2020.Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelské úvěru ze dne , datum, , která byla mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena. Ve smlouvě je uvedeno, že , právnická osoba, poskytne zákazníkovi- žalovanému spotřebitelský úvěr do 3 pracovních dnu od úspěšného provedeni telefonického ověření správnosti osobních údajů zákazníka a parametry spotřebitelského úvěru uvedených ve Smlouvě, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet zákazníka uvedený v záhlaví Smlouvy, není-li sjednáno jinak. Jiné ujednání o způsobu poskytnutí úvěru ve smlouvě není. V záhlaví smlouvy není vyplněn bankovní účet žalovaného. Soud je z úřední činnosti známo, že žalovaný je omezený ve svéprávnosti tak, že nemůže samostatně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, a to na dobu 3 let.Soud poučil žalobkyni podle § 118a o.s.ř. o tom, že má povinnost doplnit tvrzení a označit důkazy k tvrzené skutečnosti, že žalovanému poskytla finanční prostředky na základě uzavřené smlouvy a jakým způsobem. Žalobkyně své tvrzení nedoplnila.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Soud dospěl k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru je od počátku neplatná, a to pro nesvéprávnost žalovaného, který smlouvu s ohledem na rozsah svého omezení nemohl platně uzavřít. Čerpání úvěru jistě nespadá pod pojem běžných záležitostí každodenního života, a tudíž takové jednání by vyžadovalo zastoupení žalovaného ustanoveným opatrovníkem. K tomu však při uzavírání smlouvy nedošlo. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému poskytla peněžní prostředky v tvrzené výši, neunesla svá důkazní břemeno a její nárok byl nucen soud zamítnout v plném rozsahu, neboť nedovodil ani existenci bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.