23 C 162/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 870 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplnění povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni příspěvek podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“).2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.4. Žalovaný byl v období od 18. 6. 2024 do 16. 7. 2024 evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm3 včetně, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a neměl ve shora uvedeném období k tomuto automobilu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. S ohledem na absenci předmětného pojištění odeslala žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy žalovanému písemnou výzvu, která mu byla dodána do jeho dispoziční sféry dne 30. 9. 2024, obsahující údaje o registrační značce, VIN a čísle technického průkazu výše uvedeného automobilu, jakož i popis důvodů vzniku práva na příspěvek, poučení žalovaného o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik práva na příspěvek, se lhůtou ke splnění do 60 dnů od doručení této výzvy, k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně, a to za období od 18. 6. 2024 do 16. 7. 2024, tj. za 29 dní při denní sazbě 30 Kč, jakož i k úhradě nákladů spojených s upomínáním žalovaného ve výši 300 Kč, za předpokladu, že ve stanovené lhůtě žalovaný neuhradí požadovaný příspěvek. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni do dne vyhlášení rozsudku žalobou nárokované peněžní prostředky uhradil či uvedl okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, zpochybnil správnost vyúčtování tohoto příspěvku, stejně tak jako že by rozporoval skutečnost, že nárokované peněžní prostředky žalobkyni dosud nebyly uhrazeny.5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. V dané věci žalovaný neměl u shora specifikovaného tuzemského vozidla [§ 2 odst. 1 písm. a) bod 1. a 2. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla], kterého byl žalovaný v rozhodné době provozovatelem [§ 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích], sjednáno od 18. 6. 2024 do 16. 7. 2024 pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla, a to ačkoliv k tomu byl povinen [§ 6 odst. 1 písm. a), b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla]. Žalovanému tak vznikla povinnost k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně (§ 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyně proto vyzvala žalovaného do 1 roku ode dne vzniku povinnosti k zaplacení příspěvku, a to písemnou výzvou obsahující veškeré náležitosti stanovené příslušným právním předpisem (§ 46 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 47 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), se splatností nejpozději do 29. 11. 2024. Splatnost byla stanovena uplynutím lhůty 60 dnů od dodání shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalovaného (§ 570 o. z., § 1958 o. z.). Žalovaný však i přes uvedenou výzvu žalobkyně předmětný příspěvek neuhradil. V kontextu těchto skutečností tak žalobkyni za období od 18. 6. 2024 do 16. 7. 2024 vzniklo právo požadovat na žalovaném úhradu příspěvku v sazbě 30 Kč za jeden den absence předmětného pojištění, a to včetně paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem tedy 1 170 Kč [§ 45 odst. 3, 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. o) a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.]. Jelikož žalovaný uvedenou dlužnou částku dobrovolně neuhradil a neučinil tak ani doposud, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 12,75 % ročně z částky 870 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).6. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 816 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží při tarifní hodnotě ve výši 870 Kč odměna stanovená podle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 870 Kč (jako maximálního limitu výše odměny podle § 14b odst. 5 a. t.) za tři úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci samé (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 246 Kč (počítáno z částky 1 170 Kč).