23 C 166/2025-32 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalované úhrady částky 24 690 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se předchůdkyni žalobkyně zavázala společně s úrokem a poplatkem za úvěr vrátit a uhradit nejpozději do 7. 5. 2024. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dále dohodly, že předchůdkyně žalobkyně je pro případ prodlení žalované vyplývající z předmětné uzavřené smlouvy požadovat po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z předchůdkyní žalobkyně poskytnutých a do té doby nevrácených peněžních prostředků. Úvěruschopnost žalované předchůdkyně žalobkyně prověřila výpisy z účtu případně jinými předloženými doklady. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti ani kdykoliv poté i přes opakované písemné výzvy na žalobou vznesený nárok ničeho neuhradila. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně se dne 20. 8. 2024 dohodla se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „, právnická osoba, “), na převedení práva domáhat se splnění žalobou vzneseného nároku z předchůdkyně žalobkyně na tuto společnost. Následně se společnost , právnická osoba, a žalobkyně dne 11. 9. 2024 dohodly na převedení práva domáhat se splnění žalobou vzneseného nároku na žalobkyni.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.4. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, “, „Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, „Všeobecné obchodní podmínky“, soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalované, které měla žalovaná předchůdkyni žalobkyně do 7. 5. 2024 vrátit, a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky v souhrnné výši 4 775 Kč.5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Potvrzení o provedené platbě“ a „ownerInfo“ soud zjistil, že dne 12. 4. 2024 předchůdkyně žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.6. Z listin nadepsaných „Smlouva o postoupení pohledávky č. , číslo, / , datum, dle § 524 a násl. zákona č. 89/2021, občanského zákoníku, v platném znění“, „Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně příloh, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (prostřednictvím společnosti , právnická osoba, )7. Z elektronických dokumentů „Věc: výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142a občanského soudního řád“ a „Podací lístek-DopisOnline“ a z fotografií obálky soud zjistil, že žalobkyně dodala do dispoziční sféry žalované dne 14. 2. 2025 písemnou výzvu k úhradě (mimo jiné) žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do 7 dnů.8. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.12. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.13. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.14. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.16. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné důkazní povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalované uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou úvěrovou smlouvu (§ 551 o. z.).23. K uvedenému tvrzení žalobkyně totiž nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než elektronický dokument obsahující písemné znění návrhu tvrzené úvěrové smlouvy, kde je u jména žalované uveden osamocený číselný kód. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalované k uzavření úvěrové smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze výhradně ze samostatné existence takového elektronického dokumentu usuzovat.24. Tvrdí-li žalobkyně, že žalovaná učinila návrh předchůdkyni žalobkyně na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy tím, že elektronický dokument obsahující písemné znění návrhu tvrzené úvěrové smlouvy potvrdila pomocí elektronického kódu zaslaného žalované předchůdkyní žalobkyně formou SMS, je třeba konstatovat, že soud má za to, že takové skutkové zjištění nelze výhradně na základě předloženého elektronického dokumentu obsahujícího návrh smlouvy včetně číselného kódu u jména žalované (ostatně ani na základě žádných jiných ze žalobkyní označených důkazů) učinit.25. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedeného (a pro úspěch ve věci zcela stěžejního) skutkového tvrzení vztahujícího se k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.26. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., soud dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jsou si povinni vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytly, a proto [s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ) (§ 1879 o. z.)] vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, se splatností do 21. 2. 2025 (§ 1958 o. z.).27. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěš