23 C 172/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 2 659 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojeného administrativního poplatku.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Účastníci se dne , datum, písemně dohodli, že žalobkyně pro případ způsobení škody provozem motorového vozidla tovární značky Ford, model Mondeo, registrační značky , SPZ, , poskytne žalované nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek žalobkyně se žalovaná zavázala od 30. 4. 2024 platit ročně částku 7 748 Kč a po částce 1 937 Kč vždy k 30. dni v měsíci lednu, dubnu, červenci a říjnu. Doba trvání této dohody nebyla sjednána. Za součást předmětné dohody byly v jejím textu označeny rovněž pojistné podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná však účastníky smluvenou částku ke dni 30. 7. 2024 a 30. 10. 2024 neuhradila. Na tuto skutečnost byla žalovaná opakovaně upozorňována písemnými upomínkami žalobkyně. Přestože žalovaná nijak nezpochybnila existenci žalobkyní požadované dlužné částky, ani nerozporovala skutečnost, že dlužná částka žalobkyni nebyla uhrazena, z ničeho nevyplynulo, že by na žalobkyní požadovanou částku ničeho neuhradila.5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z., podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaná jako pojistník (§ 2758 a násl. o. z.). Pojistné období bylo smluveno jako roční počínající dnem 30. 4. 2024 s pojistným ve výši 7 748 Kč a ve splátkách po 1 937 Kč se splatností do 30. dne v měsíci lednu, dubnu, červenci a říjnu každého roku. Žalovaná porušila svou povinnost vyplývající z mezi ní a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když ve lhůtě splatnosti do 30. 7. 2024 a 30. 10. 2024 nezaplatila sjednané pojistné ve výši 1 937 Kč (§ 1958 odst. 1 o. z., § 2782 odst. 1 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost k úhradě dlužné částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného, v souladu s návrhem žalobkyně, za období od 30. 7. 2024 do 2. 12. 2024 ve výši 2 659 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 937 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 722 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve vztahu k úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 722 Kč od 31. 7. 2024 do 30. 10. 2024 soud žalobu zamítl, a to s ohledem na výše uvedenou splatnost žalobou požadovaného nároku.8. Ve vztahu k žalobkyní požadované úhradě „administrativního poplatku“ ve výši 300 Kč soud uvádí, že povinnost hradit administrativní poplatek za zaslání upomínky nebyla mezi účastníky v předmětné pojistné smlouvě sjednána. Ujednání o povinnosti žalované zaplatit administrativní poplatek za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného bylo uvedeno v pojistných podmínkách. Konkrétní výši tohoto poplatku pak žalobkyně vyčíslila v připojeném sazebníku poplatků. Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu „administrativního poplatku“ za zaslání upomínky dlužného pojistného, kdy nárok na jeho úhradu byl zakotven v ke smlouvě připojených pojistných podmínkách a jehož výše byla vyčíslena v separátním sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedeného poplatku v účastníky sjednané pojistné smlouvě, nemůže obstát.9. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých zasláním upomínky žalované a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že v takovém případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě za porušení sjednané povinnosti žalované řádně hradit pojistné (§ 2048 o. z.). Žalobkyní stanovený paušalizovaný poplatek za upomínku k úhradě dluhu totiž plní základní kompenzační funkci smluvní pokuty, kdy nahrazuje předpokládanou škodu vzniklou žalobkyni v souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalované hradit sjednané pojistné a nahrazuje ji paušální částkou. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).10. Dále je třeba v kontextu výše uvedených skutečností připomenout, že žalovaná se v předmětném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 o. z.). Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.11. Soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).12. V návaznosti na shora konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být