23 C 242/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 211 Kč z titulu neuhrazeného jízdného a neuhrazené přirážky k jízdnému.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Na základě Rámcové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 11. 9. 2023 uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „původní věřitelka“), a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „přechodná věřitelka“), a následné rámcové smlouvy ze dne 18. 9. 2023 mezi přechodnou věřitelkou a žalobkyní došlo dne 2. 9. 2024 k postoupení pohledávky č. , anonymizováno, , která byla součástí postoupení souboru pohledávek dle občanského zákoníku. Na základě těchto smluv bylo z původní věřitelky převedeno právo požadovat na žalovaném úhradu projednávaných peněžních prostředků včetně příslušenství na přechodnou věřitelku a dále na žalobkyni.5. Žalovaný dne , datum, uskutečnil přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným původní věřitelkou, konkrétně vlakovou linkou č. , číslo, mezi stanicemi , město, – , město, . Prostřednictvím provedené přepravní kontroly bylo na výzvu původní věřitelkou pověřené osoby zjištěno, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti učinila původní věřitelkou pověřená osoba písemný záznam a vyhotovila tzv. „Potvrzení o nedodržení SPPO“, (dále jen „potvrzení“), jehož obsahem byla informace o provedené přepravní kontrole dne , datum, v 17:34 hod., údaj o skutečnosti, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, informace o výši jízdného a o výši přirážky k jízdnému spolu s pokynem k jejich uhrazení. Pravdivost uvedených skutečností stvrdil žalovaný svým podpisem. Výše jízdného 211 Kč a výše přirážky k jízdnému 1 000 Kč byla stanovena podle „Tarifu , Anonymizováno, pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel“, tedy tarifu původní věřitelky, účinného k okamžiku provedené přepravní kontroly. Okamžik úhrady jízdného, jakož i přirážky k jízdnému byl „Smluvními přepravními podmínkami , Anonymizováno, pro veřejnou drážní osobní dopravu“ účinnými k okamžiku provedené přepravní kontroly stanoven na den provedení přepravní kontroly. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě požadované částky vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 15. 9. 2024, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě. Prostřednictvím této výzvy bylo žalovanému zároveň oznámeno postupné postoupení pohledávky na zaplacení jízdného a přirážky, přičemž k tomuto oznámení udělily , právnická osoba, . plnou moc zástupci žalobkyně.6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném původní věřitelkou, společností , právnická osoba, ., byla mezi touto společností jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím uzavřena smlouva o přepravě osoby podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). S ohledem na to, že žalovaný použil dopravní prostředek železniční přepravy (vlak), řídí se tento vztah zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 37 odst. 1 uvedeného zákona, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě stanoví přepravní řády. Žalovaný měl podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách povinnost se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, a neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud jízdné a přirážku nezaplatí na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Jelikož žalovaný uvedené povinnosti nesplnil, uložil mu soud jejich splnění tímto rozsudkem s tím, že dále dospěl k závěru, že výše jízdného a přirážky k jízdnému odpovídá Smluvním přepravním podmínkám pro veřejnou drážní osobní dopravu účinným ode dne 10. 12. 2023 a Tarifu pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o.z. a tento úrok je oprávněně požadován ode dne následujícího po provedené přepravní kontrole. Uloženou povinnost je žalovaný povinen splnit žalobkyni, neboť soud dále dospěl k závěru, že došlo k postupné dvojí změně osoby věřitele předmětné pohledávky na základě smlouvy o jejím postoupení podle ustanovení § 1879 o.z. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 610 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 211 Kč sestávající z částky 200 Kč za dva úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci (dle vyhlášky účinné do 31. 12. 2024) a 300 Kč za jeden úkon právní služby, podání návrhu ve věci (dle vyhlášky účinné od 1. 1. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč. Soud v daném případě dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení s ohledem na formulářový charakter žaloby, neboť soudu je známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typického porušování právních povinností, přičemž o množství obdobných řízení svědčí seznam postoupených pohledávek obdobného charakteru. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory. Lhůtu pro úhradu nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.