ECLI: ECLI:CZ:OSSO:2025:23.C.378.2024.1 Datum: 2025-02-26 Předmět: zaplacení 4 089,73 Kč Ustanovení: ["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2 z. č. 127/2005 Sb.", "§ 1 ["smlouva kupní""telekomunikace""smlouva nájemní"]
O co šlo: zaplacení 4 089,73 Kč (["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 202 z. č. 99/1)
1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 4 089,73 Kč jako neuhrazených splátek nájemného za pronajaté zařízení.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Na základě dohody účastníků ze dne , datum, přenechala žalobkyně žalované po předem neurčenou dobu k dočasnému užívání zařízení VTV Set-Top-Box 2G_A, (dále jen „1. zařízení“), a to za cenu 70 Kč měsíčně, kterou byla žalovaná povinna uhradit v termínu uvedeném ve vyúčtování žalobkyně. Žalovaná byla žalobkyní prostřednictvím vyúčtování vyzvána k úhradě ceny za dočasné užívání zařízení ve výši 70 Kč, a to do 7. 9. 2023, 8. 10. 2023, 7. 11. 2023, 8. 12. 2023, 7. 1. 2023, 7. 2. 2024 a 9. 3. 2024, a dále ve výši 2 Kč do 8. 10. 2022.5. Téhož dne se žalobkyně a žalovaná dohodly, že žalobkyně bude po dobu 24 měsíců žalované poskytovat (popř. jí přenechá k využití) základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby, za což měla žalovaná řádně a v termínu uvedeném ve vyúčtování žalobkyně zaplatit účastníky sjednanou (popř. poskytovatelem třetích služeb stanovenou) cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb (popř. služeb přenechaných k využití) byly i tzv. služby třetích stran, konkrétně specifikované jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS, atd. Žalovaná byla, vyjma dalšího, vyzvána k úhradě ceny jí poskytnutých služeb třetích stran ve výši 484 Kč, a to do 7. 9. 2023, ve výši 348 Kč do 8. 10. 2023 a ve výši 319 Kč do 7. 11. 2023.6. Žalobkyně a žalovaná se dne , datum, a , datum, dále dohodly, že na odevzdání zařízení modem Huawei WTTx B2368-66 a Samsung Galaxy A53, (dále společně jen „2. a 3. zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby 2. a 3. zařízení žalované patřila, kdy naproti tomu se žalovaná zavázala 2. a 3. zařízení převzít a zaplatit za tato zařízení cenu v souhrnné výši 300 Kč měsíčně, v termínu uvedeném ve vyúčtování žalobkyně. Žalovaná byla žalobkyní prostřednictvím vyúčtování vyzvána k úhradě kupní ceny za 2. a 3. zařízení v souhrnné výši 300 Kč, a to do 7. 9. 2023, 8. 10. 2023, 7. 11. 2023, 8. 12. 2023, 7. 1. 2023, 7. 2. 2024, 9. 3. 2024 a 8. 10. 2022.7. Ačkoliv k tomu byla žalovaná před podáním žaloby opakovaně vyzývána, z ničeho nevyplynulo, že by do dne vyhlášení rozhodnutí na jakoukoliv výše specifikovanou cenu žalobkyni cokoliv uhradila.8. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ustanovení § 2021 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.9. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalované přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž ve vztahu k dalším účastníky uzavřených smlouvám, a sice smlouvě kupní a nájemní.10. S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě vyhověl.11. Žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely tzv. smíšené smlouvy, tj. smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, mezi kterými byla smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.), smlouva nájemní (§ 2021 a násl. o. z.) a rovněž již zmiňovaná smlouvy o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouva nepojmenovaná (§ 1746 odst. 2 o. z.).12. Obsahem účastníky uzavřené nájemní smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované do dočasného užívání 1. zařízení. Žalovaná se zavázala 1. zařízení převzít a zaplatit žalobkyni nájemné ve výši 70 Kč měsíčně se splatností k datu uvedenému ve vyúčtování žalobkyně. Ačkoliv žalobkyně vyzvala prostřednictvím vyúčtování žalovanou k úhradě nájemného za 1. zařízení ve výši 70 Kč, a to se splatností do 10. 3. 2022, 7. 4. 2022, 8. 5. 2022, 7. 6. 2022, 8. 7. 2022, 7. 8. 2022, 7. 9. 2022, 8. 10. 2022 z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná na toto nájemné cokoliv uhradila.13. Dále na základě účastníky uzavřené nepojmenované smlouvy vznikla žalobkyni povinnost poskytovat či přenechat k využití žalované služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran. Žalované naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za jí poskytnuté plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaná svoji povinnost uhradit žalobkyni služby třetích stran ve výši 484 Kč se splatností do 7. 9. 2023, ve výši 348 Kč se splatností do 8. 10. 2023 a ve výši 319 Kč se splatností do 7. 11. 2023 nesplnila.14. Konečně žalobkyni na základě uzavření kupní smlouvy vznikla rovněž odevzdat žalované 2. a 3. zařízení a umožnit jí tak převedení vlastnictví k těmto zařízením. Žalované naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek 2. a 3. zařízení převzít a zaplatit za ně sjednané kupní ceny, a to se splatností k datu uvedenému ve vyúčtování žalobkyně. Ačkoliv žalobkyně vyzvala prostřednictvím vyúčtování žalovanou k úhradě k úhradě kupní ceny za 2. a 3. zařízení v souhrnné výši 300 Kč, a to do 7. 9. 2023, 8. 10. 2023, 7. 11. 2023, 8. 12. 2023, 7. 1. 2023, 7. 2. 2024, 9. 3. 2024 a 8. 10. 2022, ani v tomto případě z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná na toto nájemné cokoliv uhradila.15. Z citovaného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.16. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému