23 C 52/2025-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 3 739,09 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené dodávky elektřiny a s ní souvisejících služeb.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1063 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.4. Žalobkyně a žalovaná se dne , datum, písemně dohodly, že žalobkyně bude do odběrného místa na adrese , adresa, , (dále jen „odběrné místo“), dodávat elektřinu a s její dodávkou související služby, přičemž žalovaná bude za odběr dodané elektřiny včetně souvisejících služeb hradit v cenících žalobkyně a Energetickým regulačním úřadem stanovenou cenu. Úhrada ceny byla sjednána zálohově a formou vyúčtování, a to v termínu vyznačeném na konkrétním vyúčtování, popř. oznámení o výši záloh. Doba trvání této dohody nebyla sjednána. V odběrném místě bylo za období od 5. 1. 2024 do 26. 2. 2024 spotřebováno 404 kWh v ceně 3 739 Kč (včetně souvisejících služeb), kdy k úhradě této ceny byla žalovaná prostřednictvím vyúčtování žalobkyní vyzvána do 20. 3. 2024. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná do dne vyhlášení rozsudku žalobkyni na uvedenou cenu cokoliv uhradila.5. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě vyhověl. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena nepojmenovaná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 1746 o. z. ve spojení s § 50 odst. 2 energetického zákona). V rámci předmětného závazku vystupovala žalobkyně jako obchodník s elektřinou a žalovaná jako zákazník. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Uzavřenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodat do odběrného místa sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaná se zavázala za dodané sdružené služby dodávky elektřiny řádně a včas platit sjednanou a právními předpisy regulovanou cenu. Žalovaná však ve lhůtě splatnosti do 20. 3. 2024 cenu ve výši 3 739 Kč neuhradila (§ 1958 o. z.). Jelikož tak žalovaná učinila v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z účastníky uzavřené smlouvy, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 739,09 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.).7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.