33 C 340/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 15 144 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované dne 18. 9. 2023 na účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Dne , datum, došlo na žádost žalované o navýšení zápůjčky o 3 000 Kč, o 3 500 Kč a o 1 500 Kč. Finanční prostředky v celkové výši 13 000 kč byly žalované zaslány na účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 820 Kč, tedy celkem částku 16 820 do 1. 11. 2023. Žalovaná neplnila sjednané povinnosti, zápůjčka spolu s poplatkem nebyla vrácena v celé výši. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 13 000 kč od 2. 11. 2023 do 14. 8. 2024 v částce 3 718 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 7 894 Kč. Částečnou úhradou byly umořeny náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a smluvní pokuta v částce 3 718 kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci se k jednání se nedostavili, žalobkyně se z jednání se omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se k jednání nedostavila, z jednání se neomluvila, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalované byla žalobkyní poskytnuta převodem na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, (rodné číslo žalované) dne 18. 9. 2023 částka 5 000 Kč a dne 20. 9. 2023 částka 3 000 Kč, částka 3 500 Kč a částka 1 500 Kč. Poskytnutí částky 13 000 Kč žalobkyně doložila potvrzením o provedené platbě ze dne 18. 9. 2022 ve výši 5 000 Kč a ze dne 20. 9. 2023 ve výši 3 000 Kč, 3 500 kč a 1 500 Kč. Žalovaná se podle smlouvy a dodatků ke smlouvě zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 3 820 Kč jednorázovou splátkou do 1. 11. 2023. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatek za odeslání každé písemné upomínky v částce 500 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dopisy ze dne 8. 11. 2023, 15. 11. 2023, 22. 11. 2023, 1. 12. 2023 a 16. 12. 2023 byla žalovaná upomínána o úhradu dluhu. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2024 předanou téhož dne k poštovní přepravě.5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2390 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.7. Podle § 2390 o. z. vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.8. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou.9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.15. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že si od žalované před uzavřením smlouvy vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace a dokumenty byly zaznamenány do zákaznické karty a na základě prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyni dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.16. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Žalobkyně nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Žalobkyní tvrzené posouzení, pokud vůbec proběhlo, proběhlo pouze formálně.17. Nedostatek označení důkazů k tvrzení, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované, mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.18. Důsledku nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované smlouvy. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).19. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že vyplatila žalované celkem částku 13 000 Kč. Částka 13 000 Kč tak z právního hlediska představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 7 894 Kč. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru.20. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný co do částky 5 106 Kč.21. Dále soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 106 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatné smlouvy, tedy do 1. 11. 2023. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zb