33 C 368/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 6 778,17 Kč s příslušenstvím představující nezaplacené sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, , na základě smlouvy o dodávce elektřiny za období od 20. 1. 2023 do 17. 1. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.3. Žalobkyně k žalobě doložila smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, , fakturu za služby dodávky elektřiny za období od 20. 1.2 023 do 17. 1. 2024 na částku 6 778,17 Kč splatnou 12. 2. 2024, všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, upomínku ze dne 16. 8. 2024 včetně dokladu o jejím odeslání. Obsah těchto listin koresponduje se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými ve shora uvedené žalobě.4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalobkyně na základě platné smlouvy dodávala žalované elektrickou energii do určeného místa spotřeby. Za sdružené služby dodávky elektřiny vystavila žalobkyně za období od 20. 1. 2023 do 17. 1. 2024 fakturu č. , číslo, na částku 6 778,17 Kč splatnou dne 12. 2. 2024, kterou žalovaná neuhradila.5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to jako vztah z kupní smlouvy a dle ust. § 50 zákona č.458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v aktuálním znění. Podle § 50 energetického zákona se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.6. Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky nebo o rozporu v předložených vyúčtování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a soud jí proto přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti faktury do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na zaplacení poplatku za odeslanou upomínku v částce 240 Kč vyplývá z Všeobecných obchodních podmínek, podle kterých má žalobkyně oprávnění účtovat poplatek ve výši 240 Kč za každou doporučenou upomínku. Soud proto žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 778,17 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.8. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podmínka peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna, v daném případě soud dospěl k závěru, že byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem. Z činnosti soudu je znáno, že v průběhu posledních dvanácti měsíců bylo podáno na desítky žalob s obdobným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin.9. Vzhledem k tomu, že odvolání není proti tomuto rozsudku přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.