33 C 48/2025-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 840 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 11 040 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 65týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla při řádném splácení půjčky stanovena na 14. 4. 20210. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil celkem částku 3 200 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 22 840 Kč je tvořena dlužnou jistinou ve výši 13 156,68 Kč a dlužnou částkou souhrnného poplatku ve výši 9 683,32 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 25 991,79 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 22 840 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšeno o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. byla věc projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 55týdenních splátkách po 480 Kč spolu s poplatkem ve výši 11 040 Kč. Celková částka k úhradě tedy činila 26 040 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2024. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 31. 7. 2024.4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni vzniku nároku (dále jen obč. zák.), když podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.5. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.6. Podle § 657 obč. zák. přenechává věřitel smlouvu o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené Smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky. Neplatnost smlouvy o půjčce dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud má za to, že částka 11 040 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny půjčky 15 000 Kč navíc zaplatit, byť je označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 15 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 11 040 Kč u závazku ve výši 15 000 K, který má být splacen v 55týdenních splátkách, dosahuje roční úroková sazba 69,8 %. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz činili v březnu 2009 průměrné úrokové sazby 14,60 %. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.10. Soud dopěl k závěru, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o půjčce jako neplatné právní jednání. Má se za to, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek v souhrnu představuje odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, když tato výše dosahuje73,6 % zapůjčené částky a současně je zřejmé, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel žalovanému peněžní prostředky nezapůjčil.11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti , právnická osoba, ve prospěch žalovaného plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatil. Žalovanému tedy nevznikl vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.12. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy č. 379665246 žalovaný přijal od právního předchůdce žalobkyně částku 15 000 Kč, na kterou uhradil celkem 3 200 Kč. Vyslovením neplatnosti smlouvy se na veškeré zaplacené splátky hledí jako na splátky jistiny.13. S ohledem na výše uvedené soud dovodil, že požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru lze vyhovět pouze v rozsahu částky 11 800 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení.14. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 800 Kč od 15. 8. 2024. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že oznámila žalovanému postoupení pohledávek, zjišťoval soud, zda a kdy se tyto výzvy jako hmotněprávní jednání doslaly do sféry dispozice žalovaného. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání oz