33 C 58/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 1 175 Kč s příslušenstvím, jež představuje náklady rekvalifikace, kterou žalovaný nedokončil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.3. Žalobkyně k žalobě doložila Dohodu o rekvalifikaci č. , číslo, ze dne , datum, , platební poukaz k úhradě rekvalifikace, fakturu č. , číslo, , výpověď dohody o rekvalifikace ze dne 2. 9. 2024, vyúčtování nákladů rekvalifikace ze dne 2. 9. 2024 a výzvu k zaplacení dluhu ze dne 13. 11. 2024.4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se žalobcem dohodu, na základě které žalobce pro žalovaného zabezpečil rekvalifikační kurz ve vzdělávacím programu obsluha osobního počítače, a to v termínu od 29. 7. 2024 do 9. 8. 2024 v rozsahu 81 hodin. Žalovaný se zavázal uhradit náklady rekvalifikace až do výše 11 900 Kč pro případ, že bez vážného důvodu rekvalifikaci nedokončí. Žalovaný kurz nedokončil, z celkového počtu 81 hodin absolvoval pouze 8 hodin, a proto žalobce dohodu o rekvalifikaci vypověděl a žalovanému vyúčtoval náklady na rekvalifikaci ve výši 1 175,30 Kč splatné dne 30. 9. 2024. Žalovaný náklady rekvalifikace ve stanovené lhůtě nezaplatil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván a následně upomínán.5. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“).Podle § 109 odst. 1 zákona o zaměstnanosti se rekvalifikace uskutečňuje na základě dohody mezi Úřadem práce a uchazečem o zaměstnání nebo zájemcem o zaměstnání, vyžaduje-li to jejich uplatnění na trhu práce. Za účastníka rekvalifikace hradí Úřad práce náklady rekvalifikace a může mu poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů spojených s rekvalifikací. Rekvalifikaci zajišťuje krajská pobočka Úřadu práce příslušná podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání.Podle § 109 odst. 2 písm. f) musí písemná dohoda o rekvalifikaci obsahovat závazek uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání uhradit náklady rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci nebo odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci, a druhy nákladů, které bude povinen Úřadu práce uhradit.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.6. Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný rekvalifikaci v dohodnutém termínu bez vážného důvodu nedokončil, a proto vznikl žalobci nárok na úhradu nákladů spojených s rekvalifikací žalovaného ve výši 1 175 Kč. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku na výzvu žalobce ve lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě včetně příslušenství vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3000 Kč za každý ze dvou úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva a žaloba).8. Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek je odůvodněn § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatků osvobozen. V daném případě je žalobce osvobozen od povinnosti zaplatit soudní poplatek dle shora citovaného zákona o soudních poplatcích, a tedy na žalovaného přešla povinnost tento soudní poplatek zaplatit. Soudní poplatek činí podle Položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč.9. Vzhledem k tomu, že odvolání není proti tomuto rozsudku přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.