42 C 19/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 1 016 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, písemnou smlouvu o dodávce vody číslo , číslo, Přestože žalovaný v účtovaném období od 28.11.2023 do 21.11.2024 nevykazoval žádnou spotřebu vody, v souladu s podmínkami citované smlouvy vyúčtovala žalobkyně žalovanému v ročním cyklu pevnou složku vodného, kdy vodné je účtováno jako dvousložkové. Pevná složka vodného na odběrovém místě , adresa, byla žalovanému vyúčtována daňovým dokladem - fakturou č. , číslo, v částce 1 016 Kč, kterou žalobkyně vystavila dne 28.11.2024 a jejíž splatnost nastala dne 15.12.2024. Přes dvě zaslané upomínky ze strany žalobkyně a následně zaslanou předžalobní upomínku, neuhradil žalovaný do podání žaloby na dlužnou výše uvedenou fakturu ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.3. Z listin založených žalobkyní k důkazu byl zjištěn skutkový stav shodný se žalobou, tedy že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla , datum, uzavřena smlouva o dodávce vody číslo , číslo, , kterou žalobkyně předložila včetně všeobecných obchodních podmínek, v rámci které bylo dohodnuto účtování vodného dvousložkově, pohyblivá složka vodného za skutečně spotřebovanou vodou a pevná složka vodného spojená s odběrným místem , adresa, , která je účtována bez ohledu na skutečnou spotřebu vody. Žalovaný neuhradil fakturu č. , číslo, – vyúčtovanou pevnou složku vodného za období od 28.11.2023 do 21.11.2024, faktura byla vystavena dne 28.11.2024 na částku 1 016 Kč, splatnost faktury nastala dne 15.12.2024. Předžalobní upomínka ze dne 5.3.2025 byla prokazatelně zaslána žalovanému. Práva a povinnosti z výše uzavřené smlouvy přešly z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku.4. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě zcela vyhověl. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nepojmenovaná smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod dle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). V rámci předmětného závazku vystupovala předchůdkyně žalobkyně a následně žalobkyně jako provozovatel a žalovaný jako odběratel.Podle ustanovení § 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, provozovatelem vodovodu nebo kanalizace je osoba, která provozuje vodovod nebo kanalizaci a je držitelem povolení k provozování tohoto vodovodu nebo kanalizace vydaného krajským úřadem.Podle § 2 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb. odběratelem je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci (v tomto případě i smluvní partner).Podle ustanovení § 8 odst. 13 a 14 zákona č. 274/2001 Sb. vlastník vodovodu má právo na úplatu za dodávku pitné vody a úplatu za odvádění odpadních vod. Jde o vodné a stočné.Podle ustanovení § 20 zákona č. 274/2001 Sb. má vlastník vodovodu právo stanovit cenu vodného a stočného.5. Z výše uvedeného je zřejmé, že žaloba je důvodná. Žalovaný neuhradil faktury za poskytnutou smluvenou službu a dluží celkem částku 1 016 Kč odpovídající neuhrazené ceně vodného. Dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně má proto právo na úrok z dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalovaného.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 016 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Z činnosti soudu je znáno, že v průběhu roku bylo podáno na desítky žalob s obdobným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin.7. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší