45 C 164/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhal zaplacení jízdného a přirážky (pokuty) k jízdnému podle Smluvních přepravních podmínek vzhledem k tomu, že při kontrole jízdenek se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou, a to dne , datum, v , Anonymizováno, hodin na tramvajové lince č. , číslo, (zastávka , Anonymizováno, ), dne , datum, v na tramvajové lince č. , číslo, (zastávka , Anonymizováno, ) hromadné dopravy provozované , Anonymizováno, Žalovaný ani ke dni podání žaloby na pohledávku žalobce ničeho neuhradil, a to i přes předžalobní výzvu.1. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení.2. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. , číslo, ze dne , datum, , a č. , číslo, ze dne , datum, má soud za prokázané, že se žalovaný v uvedený den v , Anonymizováno, na tramvajové lince č. , číslo, , a , číslo, hromadné dopravy neprokázal kontrolorovi platným jízdním dokladem v místě kontroly v zastávce , Anonymizováno, a jízdné ani po výzvě učiněné kontrolorem nezaplatil. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobce vyzýván k uhrazení dlužné částky.4. Žalobce a žalovaný uzavřeli konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalovaná částka ve výši 3 000 Kč (2x 1 500 Kč) je pak přirážkou (sankcí) za nezaplacení jízdného a v části 60 Kč (2x 30 Kč) představuje jízdné dle tarifu žalobce ve smyslu vyhlášky č. 175/2000 Sb. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí dle § 37 odst. 6 zákona o drahách přesáhnout částku 1 500 Kč.5. Žalobce prokázal právní důvod výši žalované částky a také svou aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o.z.).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 852 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokáta připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny advokáta a z náhrad hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupce je plátcem této daně.7. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.