45 C 32/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala svou žalobou vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s příslušenstvím. Dne , datum, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “), Smlouvu o úvěru , číslo, (dále jen "Smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách (dále jen „Obchodní podmínky“). Na základě Smlouvy poskytla společnost , Anonymizováno, žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, která byla splatná do 30 dnů, tedy do 13.10.2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, když v případě prodloužení splatnosti o 30 dnů činil poplatek 3 680 Kč (tj. 23 % z dlužné částky). Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 - 1,- Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení Obchodních podmínek ze svého účtu na účet , Anonymizováno, . Jistina úvěru byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně, převodem na bankovní účet, ze kterého žalovaný uhradila tzv. verifikační platbu. Celkově se tak žalovaná zavázala společnosti , Anonymizováno, uhradit částku ve výši 16 000 Kč, a to nejpozději ke dni platnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni 13.10.2023. Žalovaná svůj dluh neuhradila řádně a včas, a byla tak povinna hradit právní předchůdkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % sjednané jistiny, žalobkyně tuto smluvní pokutu vyčíslila od 14.10.2023 do 4.4.2024 v částce 2768 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků (dále jen jako „Rámcová smlouva“). Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena ke dni 5.4.2024.2. Podáním ze dne 6.2.2025 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 868 Kč. Žalobkyně tak učinila „po revizi žalovaných částek“, a zároveň soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.3. Soud tak řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I. rozsudku). Přičemž k tomuto zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání. Soud tak stanovisko žalované k částečnému zpětvzetí žaloby nezjišťoval (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).4. Žalovaný se k nařízenému soudnímu jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu předvolání k jednání bylo doručeno řádně a včas, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila s tím, že souhlasí, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků5. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.6. Ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou (https://jerrs.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB10.VIZITKA?p_lang=cz&p_SEQ_ID=11693584&p_VER_ID=1003&p_DATUM=03.04.2025&p_ROL_KOD=) soud zjistil, že původní věřitel je společností s ručením omezeným, která od 16.5.2018 do 31.12.2028 disponuje oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které mu udělila Česká národní banka.7. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , číslo, “ soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě Smlouvy poskytla společnost , Anonymizováno, žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, která byla splatná do 30 dnů, tedy do 13.10.2023. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, když v případě prodloužení splatnosti o 30 dnů činil poplatek 3 680 Kč (tj. 23 % z dlužné částky). V případě splatnosti o další 30 dnů poplatek činil vždy 3 680 Kč.8. Z rámcové smlouvy ze dne , datum, a včetně společného prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , její přílohy a potvrzení o úplatě ze dne , datum, , soud zjistil, že pohledávka ze Smlouvy za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny na žalobkyni.9. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že , datum, byla žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, po provedení verifikační platby z tohoto účtu žalovaného ve výši 0,10 Kč, poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.4.2024 včetně podacího archu ze dne 16.4.2024 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy z původního věřitele na žalobkyni.11. Z předžalobní upomínky ze dne 17.10.2024, včetně podacího archu ze dne 21.10. 2024, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávky do 31.10.2024.12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.23. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovate