45 C 356/2024-38 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným zaplatit žalobci částku 37 723 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, dne , datum, se žalovanými uzavřel nájemní smlouvu na byt č. , hodnota, , o velikosti 1+3 s příslušenstvím, nacházející se v domě č.p. , adresa, . Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou, a to do 31.3.2023. Nájemní vztah byl podle smlouvy prodlužován, a to až do 30.9.2023, kdy se dostali žalovaní do prodlení s placením plateb vůči žalobci. Následně byla se žalovanými uzavřena nová nájemní smlouva ze dne 15.11.2023 ohledně užívání stejného bytu, kdy nájemní vztah byl sjednán do 29.2.2024, kdy nájemní vztah nebyl prodloužen z důvodu existence splatných závazků žalovaných vůči žalobci. Žalovaní byli povinni platit na nájemném a úhradách za plnění spojená s užíváním bytu částku výši 8149,-Kč měsíčně (nájemné 2699,-Kč + služby 5450,-Kč) a s účinností od 1.3.2024 částku ve výši 10274,-Kč (nájemné 5369,-Kč + služby 4905,-Kč), které byly splatné vždy do konce měsíce, za který náležely. Žalovaní užívali byt i po skončení nájemního vztahu, kdy byli povinni platit částku odpovídající nájemnému (viz shora) a dále spotřebované služby. Žalovaní se dostali do prodlení s placením níže uvedených plateb za níže uvedená období: částečně za 7/2023 ve výši 398,-Kč – nájemné, za období 8-9/2023 ve výši 5398,-Kč (2 x 2699,-Kč) – nájemné, za období 10-11/2023 ve výši 5398,-Kč (2 x 2699,-Kč) – náhrada za užívání, částečně za 2/2024 ve výši 8364,-Kč – nájemné + služby, za období 3-5/2024 ve výši 16107,-Kč (3 x 5369,-Kč) - náhrada za užívání, tj. dluh činí částku 35665 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2023 plyne, že celkový dluh žalovaných na službách v roce 2023 byl 2044,-Kč a 2091,44,-Kč, celkem částka 4135,44,-Kč, která byla splatná do 31.7.2024, když v tomto řízení požaduje žalobce zaplacení části ve výši 652,-Kč. Žalovaní se dále dostali do prodlení s platbou nájemného a služeb za období 5-7/2023, když úrok z prodlení z dlužných částek činí 1302,-Kč, a za 1/2024, když úrok z prodlení činí 104,-Kč Celkem dluh žalovaného činí částku 37 723 Kč. Žalovaní byli žalobcem upomínání k úhradě dlužných částek.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. Žalobce na základě výzvy soudu souhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a žalovaní se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:4. Žalobce je vlastníkem stavebního objektu, bytového domu, č.p. , adresa, v katastrálním území , adresa, , což je veřejně přístupný údaj z katastru nemovitostí pro uvedené katastrální území. Dále bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovanými dne , datum, smlouvu označenou jako Nájemní smlouva, kde byl předmětem nájmu byt č. , hodnota, nacházející se ve čtvrtém nadzemním podlaží výše uvedené budovy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31.3.2023 s ujednáním, že pokud některá ze stran 1 měsíc před skončením doby nájmu neoznámí písemně, že trvá na jejím ukončení, prodlužuje se smlouva automaticky o 3 měsíce. Dále dne 15.11.2023 žalobce uzavřel se žalovanými nájemní smlouvu ohledně stejného bytu na dobu určitou do 29.2.2024, s ujednáním, že pokud některá ze stran 1 měsíc před skončením doby nájmu neoznámí písemně, že trvá na jejím ukončení, prodlužuje se smlouva automaticky o 3 měsíce. Výše nájemného byla v 5 obou smluv stanovena odkazem na evidenční list. Z evidenčního listu číslo , hodnota, vyplývá, že od 1.7.2023 byla výše nájemného 2 699 Kč (celkem nájemné a služby 8 149 Kč), a od 1.3.2024 byla výše nájemného 5369 Kč (celkem nájemné a služby 10 724 Kč). Z vyúčtování služeb za rok 2023 soud zjistil, že nedoplatek činil za období od , datum, do 31.12.2023 částku 4 135 Kč. Žalovaní byli o zaplacení dlužných částek upomínání (upomínky z 7.10.2024, 6.11.2023, 21.3.2024).5. Soud věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), zejména podle § 2201 o. z. o nájmu a zvláštních ustanovení § 2235 a násl. o. z. upravujících nájem bytu a nájem domu. Soud k závěru, že uzavřením shora uvedené smlouvy vznikl mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanými jako nájemci závazek v podobě nájmu bytu podle ustanovení § 2235 odst. 1 o.z., dle které se žalobce zavázal přenechat žalované k dočasnému užívání a zajištění jejích bytových potřeb a popřípadě bytových potřeb členů domácnosti byt ve smyslu ustanovení § 2236 odst. 1 o.z.. Žalovaným tak vznikla povinnost hradit sjednané nájemné, které bylo v souladu s ustanovením § 2246 odst. 1 o.z. sjednáno pevnou částkou s měsíční frekvencí placení a dále povinnost hradit rovněž jiné platby za plnění spojená s užíváním bytu vymezené a dohodnuté ve shora zmíněném platebním výměru. Nájemné společně se zálohami a náklady na služby, které pro žalovanou zajišťoval žalobce, jako pronajímatel byla povinni žalovaní hradit podle ustanovení § 2251 odst. 1 o.z. platit předem na každý měsíc, přičemž ve smlouvě byla tato povinnost specifikovaná tak, že tato plnění měla být poskytnuta do konce každého měsíce předem, a to až do skončení nájmu, tj. do 29.2.2024. Žalovaní byt užívali v rozporu s uvedenou smlouvou, tedy i po její účinnosti, tedy i po skončení nájmu, tj. po 29.2.2024, a to přinejmenším v období března do května roku 2024, a za tuto dobu má tak žalobce dle ust. § 2295 obč. zákoníku právo na náhradu ve výši nájemného ve shora uvedené výši, a to analogicky i za období, kdy žalovaní užívali byt bez řádné nájemní smlouvy, tj. bez právního důvodu. Žalovaní v průběhu řízení nevyvrátili tvrzení žalobce, že plnění za shora vymezené období řádně a včas nehradili, a soud jim tak splnění této povinnosti uložil v tomto rozsudku, přičemž z jednotlivých dlužných plateb za každý z uvedených měsíců jsou žalovaní povinni zaplatit úrok z prodlení ve výši dle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se mj. určuje výše úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 784,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 815 Kč (počítáno z částky 36 307 Kč, tedy bez příslušenství podobě úroku z prodlení ve výši 1 302 Kč, a za prodlení s platbou nájemného a služeb za období 5-7/2023, úroku ve výši 104 Kč za prodlení s úhradou plateb a nájemného za 1/2024) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 307 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.7. O vrácení části soudního poplatku ve výši 71 Kč žalobkyni soud rozhodl podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, z něhož se podává, bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 50 Kč. V daném případě základ poplatku činil částku 36 307 Kč (bez kapitalizovaných úroků z prodlení – viz výše), a soudní poplatek tak činil 1815 Kč. Žalobce však zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu soudní poplatek ve výši 1887 Kč, soud tak rozhodl o vrácení přeplatku ve výši 71 Kč žalobci.