45 C 64/2025-45 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Městského úřadu , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce ve své žalobě zdůraznil, že žalovaná mu sice poskytla omluvu za průtahy ve správním řízení, když však tuto omluvu považuje za nedostačující. Uvedl, že se jedná o nesprávnou a nepřiměřenou formu zadostiučinění. Žalobce svou žalobou požadoval satisfakci za nepřiměřeně dlouhé řízení v peněžité formě, když požadoval přiznání peněžité satisfakce ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce svou žalobou uplatňuje zcela jiný nárok, než uplatnil ve své žádosti ze dne 12.9.2024, kdy uplatnil podle žalované toliko nárok na nemajetkovou újmu způsobenou „…nesprávným úředním postupem v podobě opakovaného nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nezákonném opakovaném obvinění ze spáchání přestupků. V dané věci šlo opakovaně o řízení o trestním obvinění žadatele ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.“ Dále žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že žalovaná shledala jeho nárok důvodným, když se žalobci omluvila toliko za průtahy v posuzovaném řízení, což není to samé, co nepřiměřená délka řízení. Žalovaná dále namítá, že žalobce uplatnil svůj žalobní nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč na základě odlišných skutkových tvrzení, než která uvedl v žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne 12.9.2024, kterou se obrátil na Ministerstvo dopravy. Žalovaná s odkazem na výše uvedené namítá, že žalobce u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení neuplatnil a tento nárok tedy nebyl předběžně projednán podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná tak vznesla námitku promlčení nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, když tento byl poprvé uplatněn až v rámci žalobních tvrzení. K délce posuzovaného řízení pak žalovaná uvedla, že předmětné řízení nelze považovat za nepřiměřeně dlouhé s ohledem na chování žalobce, které celkovou délku řízení negativně ovlivnilo. Žalobce přispěl k nárůstu délky řízení podle názoru žalované svou nečinností a úmyslným nereagováním na výzvy správního orgánu I. stupně, došlo k zániku odpovědnosti za přestupek. Žalovaná k tomu uvedla, že výslech obviněného z přestupku byl nutný k řádnému uplatnění jeho práv a správní orgán I. stupně nemohl projednat skutek bez přítomnosti žalobce (jako obviněného). Dále rekapitulovala celý průběh posuzovaného řízení. Žalovaná se ve výše uvedeném stanovisku žalobci se omluvila za průtahy v posuzovaném řízení. Tuto formu satisfakce považovala žalovaná za dostatečnou, přičemž posuzované řízení nepovažuje za nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.4. Ze žádosti žalobce ze dne 12.9.2025 soud zjistil, že žalobce touto žádostí uplatňoval nároky z celkem tří správních řízení vedených u Městského úřadu v , Anonymizováno, pod sp.zn. , spisová značka, . Žalobce v této žádosti mimo jiné uvádí, že v daném řízení došlo k flagrantním opakovaným průtahům v řízení ze strany správních orgánů, což bylo důvodem prekluze odpovědnosti za přestupky. Dále zde uvádí, že „právní posouzení vzniklého nesprávného úředního postupu je pak na straně ministerstva, a že příčiny uplynutí prekluzivní lhůty zde přitom nelze přičítat žadateli, který se v řízeních jen legitimně, bez obstrukcí, bránil, ale správnímu orgánu, na jehož straně byly způsobeny průtahy, a to ve všech třech posuzovaných případech“. Z této žádosti soud učinil závěr, že žalobce touto žádostí uplatnil mimo jiné nárok z nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení, když poukázal na průtahy správního orgánu v tomto řízení. Právní posouzení případného nároku žalobce vyplývající z posuzovaného řízení bylo skutečně plně v kompetenci žalované. Žalobce, kterým může být i naprostý právní laik není nijak povinen svůj nárok pregnantně právně kvalifikovat, žalobce nemusí a zpravidla ani nerozlišuje pojmy průtahy a nepřiměřená délka řízení. Naopak je na žalované, aby po zhodnocení všech kritérií posuzovaného řízení z právního hlediska vyhodnotila, zda v konkrétním případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu a v čem tento nesprávný úřední postup spočívá. Kromě toho žalovaná si ve svém tvrzení sama odporuje, když ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok na nemajetkovou újmu způsobenou „nesprávným úředním postupem v podobě opakovaného nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nezákonném opakovaném obvinění ze spáchání přestupků“, aby sama ve svém Stanovisku ze dne 15.1.2025 uvedla, že se žalobci omlouvá za průtahy v přestupkovém řízení vedeném Městským úřadem v , Anonymizováno, , Odborem právním a živnostenským úřadem, oddělením správních deliktů pod č. j. , spisová značka, . Z tohoto stanoviska je tak zřejmé, že žalovaná posuzované řízení na základě žádosti žalobce sama právně hodnotila i z hlediska průtahů správního orgánu, a vyvodila z toho závěr o nesprávném úředním postupu, který žalobce u ní podle jejího vlastního tvrzení neuplatnil. Soud má za to, že žalobce svůj nárok uplatnil u žalované řádně, když poukázal na průtahy správního orgánu v posuzovaném řízení, a žalovaná tak měla prověřit posuzované řízení komplexně z hlediska ustanovení § 13 OdpŠk, tedy zda došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu a v jaké konkrétní podobě.5. Ze stanoviska žalované k žádosti žalobce ze dne 15.1.2025 soud dále zjistil, že žalovaná zde dále mimo jiné uvedla, že postupem správního orgánu I. stupně, nemohla žalobci vzniknout nemajetková újma, neboť je zde na jeho straně absolutní absence úkorného pocitu ve vztahu k vedenému přestupkovému řízení, kdy jeho vedením netrpěl.6. Žalovaná namítala, že u ní nebyl žalovaný nárok uplatněn žalobcem před podáním žaloby, neboť žalobce namítal nesprávný úřední postup spočívající v údajně jiných skutkových tvrzeních, a z tohoto důvodu vznesla námitku promlčení. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud uzavřel, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil řádně a včas již před podáním žaloby, a to podáním ze dne 12.9.2024, když šestiměsíční promlčecí doba k uplatnění nároku u žalované by podle § 32 odst. 3 OdpŠk žalobci uplynula až dne 11.1.2025, neboť posuzovaného řízení bylo pravomocně skončeno dne 11.7.2024 (jak je prokázáno níže) a námitka promlčení žalované tak není důvodná.7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (u žalované).8. Ze spisu , právnická osoba, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil následující skutečnosti.9. Z oznámení o přestupku ze dne , datum, , úřední záznamu Policie ČR ze dne , datum, včetně fotodokumentace soud zjistil, že žalobce dne , datum, v 10.00 hodin v , Anonymizováno, u kruhového objezdu mezi ulicemi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, odstavil vozidlo SEAT IBIZA, RZ , SPZ, , r.v. 2007, jehož vlastníkem a provozovatelem vozidla byl v rozhodné době žalobce, na travnaté ploše, na parcele č. , Anonymizováno, , a mohl se dopustit přestupku proti veřejnému pořádku dle § 5 odst. 1, písm. g) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a zároveň mohl porušit obecně závaznou vyhlášku č. 4/2016 o ochraně veřejného pořádku č. 7 – jízda a stání motorových vozidel, a tím se dopustit přestupku proti pořádku v územní samosprávě dle § 4 odst. 2 zák. č. 251/2016 Sb.10. Z oznámení o přestupku ze dne , datum, , včetně úředního záznam Policie ČR ze dne , datum, včetně fotodokumentace soud zjistil, že žalobce dne , datum, v 15:30 hodin v , Anonymizováno, u kruhového objezdu mezi ulicemi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, odstavil vozidlo SEAT IBIZA, RZ , SPZ, , r.v. 2007, jehož vlastníkem a provozovatelem vozidla byl v rozhodné době žalobce, na travnaté ploše, na parcele č. 3869/1, a mohl se dopustit přestupku proti veřejnému pořádku dle § 5 odst. 1, písm. g) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích a zároveň mohl porušit obecně závaznou vyhlášku č. 4/2016 o ochraně veřejného pořádku č. 7 – jízda a stání motorových vozidel, a tím se dopustit přestupku proti pořádku v územní samosprávě dle § 4 odst. 2 zák. č. 251/2016 Sb.11. Ve svém podání ze dne 11.1.2023 žalobce uvedl, že skutečně , datum, a , datum, vozidlo na uvedeném místě parc. č. 1869/1 skutečně zaparkoval, když zároveň uvedl, že toho místo „není travnatou pl