7 C 115/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že původní Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, a dne , datum, . Původní věřitel poskytl žalované na její bankovní účet částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 36% ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 939,88 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná dosud žalobkyni na svůj dluh neuhradila ničeho, ačkoliv byla k úhradě dluhu vyzvána dopisem ze dne 17.11.2024.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva“), kterou dle tvrzení žalobkyně měla uzavřít předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby klient. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr do 30 dnů od poskytnutí úvěru, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 4329.31 % v případě řádného splácení, úroková sazba činí 36 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činí 2939,88 Kč. Žalobkyně dále soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 17.11.2024 včetně dokladu o jejím odeslání žalované téhož dne.Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla žalované poskytnuta na její bankovní účet částka 7 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny 7 000 Kč zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 36% ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru po slevě ve výši 2 939,88 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem.V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných souhrnných poplatků za poskytnutí úvěru, které tvoří úrok ve výši 36% ročně a jednorázový poplatek ve výši 2 939,88 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru, defacto obě uvedené položky jsou příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v jejich souhrnu o smluvní úrok. Jednorázový poplatek v projednávané věci činí více než 40 % z poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč. V součtu se sjednaným úrokem ve výši 36% ročně tak celkový příjem žalobkyně za poskytnutí prostředků byl sjednán ve výši přes 9 000 % ročně. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,92% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba přesahuje obvyklý úrok stodvacetidevítinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalované částku 7 000 Kč, žalovaná dosud neuhradil na svůj dluh ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 7 000 Kč. Žalobkyně odeslala žalované dne 17.11.2024 výzvu k úhradě dluhu, dne 20.11.2024 byla výzva žalované doručena podle § 573 o.z., dne 21.011.2024 měla žalovaná plnit a od 22.11.2024 je v prodlení podle § 1 958 o.z.Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 307,50 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 147 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.