7 C 324/2024-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 532,56 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, a žalovanou. Dále se domáhala zaplacení částky 4 572,96 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi týmiž účastníky. Pohledávky za žalovanou byla na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, dne 21.09.2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, , Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.09.2021, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.09.2023 a předžalobní výzvou, a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná se jej zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 035 Kč (úrok 5 575 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a pojištění v částce 1 560) ve formě 52 týdenních splátek po 482 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 24.04.2022 a právnímu předchůdci žalobkyně tak celkem uhradila částku 13 989,96 Kč. Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se jej zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 333 Kč (úrok 10 201 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 632 Kč) ve formě 52 týdenních splátek po 699 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 24.04.2022 a právnímu předchůdci žalobkyně tak celkem uhradila částku 30 760,04 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.09.2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 15.02.2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 1.03.2024.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“) „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, a dále podle § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho splácením navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná kromě úroků povinna zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě může v průměru všech splátek jevit jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 16 333 a 11 035 Kč, jenž v obou případech představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná povinna nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 29,49% respektive 28,95% ročně sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí 85,9 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 13 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 150 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových 2021 pohybovala na úrovni 10 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.8. Nad rámec uvedeného ještě soud dodává, že Smlouva o úvěru by neobstála ani ve světle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Proto by bylo možno posoudit uvedenou smlouvu jako neplatnou i z tohoto hlediska s ohledem na § 87 Zákona.9. Poskytnutí peněžních prostředků žalované bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“10. V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 30 760,04 Kč na úvěr 20 000 Kč a částku 13 898,96 Kč na úvěr 14 000 Kč, soud žalobkyni přiznal právo na vrácení bezdůvodného obohacení, toliko v částce 10 Kč, které činí rozdíl mezi 14 000 K a 13 989 Kč.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v souvislosti se soudním řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.