7 C 43/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 8 893 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“) včetně úvěrových podmínek, před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalované na její bankovní účet částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok ve výši 245 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 20.09.2024. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem. Následně byla žalované v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaná uhradila na svůj dluh toliko částku 721 Kč, kterou žalobkyně v souladu se smlouvou započetla na jistinu dluhu.Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou „Smlouva o úvěru č. : , číslo, ze dne , datum, . Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 00 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v podobě měsíčních splátek, výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 49,3 %. Splátkový kalendář obsahuje výčet a výši jednotlivých splátek. Z dopisu ze dne 8.06.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20.09.2024. Předžalobní výzva ze dne 18.10.2024 byla žalované zaslána prokazatelně 21.10.2024.Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle ustanovení § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, který se zavázala uhradit včetně sjednaného úroku ve splátkách. Žalovaná splátky úvěru nesplácela, za dobu trvání smlouvy uhradila toliko částku 721 Kč, načež žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný. Dle Smlouvy byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Soud žalobě vyhověl v plném rozsahu i včetně nákladů vynaložených na uplatnění pohledávky v částce 1 030 Kč, kdy výsledná výše požadovaných Nákladů na vymáhání je tvořena součtem jednotlivých dosud neuhrazených Nákladů na vymáhání označených ve Splátkovém kalendáři.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 893 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.