ECLI: ECLI:CZ:OSSO:2025:7.C.50.2025.1 Datum: 2025-03-24 Předmět: o 15 650 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", ["smlouva o běžném účtu""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 15 650 Kč s příslušenstvím (["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2)
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , na jejímž základě umožnila žalobkyně čerpat žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, a to formou přečerpání této částky z jeho bankovního účtu. Žalovaný se úvěr zavázal splácet udržování peněžních prostředků na svém účtu, nejpozději do 6-to měsíců od posledího čerpání úvěru. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně. Jelikož žalovaný splátky úvěru nehradil, zesplatnila žalobkyně dne 1.12.2023 celou částku úvěru ve výši 14 000 Kč včetně úroku. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listiny nazvané Smlouva o kontokorentu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným ujednala, že mu poskytne částku 14 000 Kč, formou přečerpání k jeho účtu č. , číslo, , na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu. Dále byla ujednán pohyblivá úroková sazba ke dni uzavření smlouvy: 18,90 % ročně, od 1.12.2022 se mění na 21,90% ročně. Dále bylo ujednáno, že splácení úvěru se uskutečňuje nakládáním s účtem, tj. při převodu peněžních prostředků na účet je nejprve splácen čerpaný úvěr. Klient je povinen zajistit na účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků, úroků z prodlení a smluvní pokuty. Neučiní-li tak, dojde k odpovídajícímu čerpání úvěru. Klient je povinen splatit úvěr, včetně naběhlých úroků, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty, nejméně jedenkrát za 6 měsíců. Pro případ prodlení s úhradou bylo sjednáno nastoupení tzv. zesplatnění celého dluhu žalovaného, tj. ztráta možnosti uhradit jej ve splátkách. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu soud zjistil, že dne 1.122023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částkya upozorněn na možné další sankce, pokud k úhradě nepřistoupí. K důkazu soud provedl i předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 1.11.2024 a k ní příslušející poštovní podací arch prokazující její zaslání žalovanému.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V daném případě je totiž nepochybné, že bylo ujednáno časově omezené poskytnutí finančních prostředků a jejich vrácení s úrokem (a poplatkem). Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalovaného i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 205,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 650 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč.