ECLI: ECLI:CZ:OSSO:2025:8.C.30.2025.1 Datum: 2025-05-20 Předmět: zaplacení 10 500,15 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 87 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1931 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 6 ["postoupení pohledávky""smlouva o zápůjčce"]
O co šlo: zaplacení 10 500,15 Kč s příslušenstvím (["§ 87 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1931 z. č. 89/20)
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.11.2024 domáhala po žalované zaplacení částky 10500,15 Kč, úroku z prodlení z částky 10000 Kč od 27.6.2024 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2681,58 Kč od 3.3.2022 do 13.6.2024, kapitalizovaného úroku ve výši 8390 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a částky 500,15 Kč, kdy uplatněný nárok odůvodňuje postoupenou pohledávkou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které žalovaný obdržel úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 4290 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, a to celé splatné do 2.3.2022. Celkově se žalovaný zavázal na úvěr vrátit částku 14 290 Kč, přičemž nic nevrátil. Žalobkyně pak dále v žalobě přibližuje jednotlivé dílčí nároky. Dne 18.07.2022 pak byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.6.2024. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 26.6.2024. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 1.7.2024. Žalovaný pak dlužnou částku neuhradil ani k předžalobní výzvě ze dne 14.10.2024.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný elektronicky na dálku prostřednictvím emailu a ověřovací SMS podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně na jeho účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (viz smlouva o úvěru, potvrzení o úvěru). V předmětné smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně při dodržení splatnosti úvěry do 2.3.2022 vedle jistiny úrok ve výši 36 % ročně v celkové výši 295,89 Kč, celkovou výši poplatku ve výši 1 997,06 Kč při RPSN 1132,58% a při překročení doby splatnosti vedle jistiny úrok ve výši 36 % ročně v celkové výši 295,89 Kč, celkovou výši poplatku ve výši 3994,11Kč Kč při RPSN 7595,30% ( viz smlouva o úvěru ). K uzavřené smlouvě žalovaný elektronicky podepsal též formulář pro standartní informace o spotřebitelském (viz formulář pro standartní informace o úvěru). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil (tvrzení žalobkyně). Pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.7.2022 a 25.6.2024 na žalobkyni, (viz rámcová a dílčí smlouva o postoupení pohledávky, potvrzení o transakci), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 1.7.2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky, kopie podacího archu). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 14.10.2024 k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka, kopie podacího archu).5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti neoznačuje žádné důkazy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti žádné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výši sjednané odměny, jinému právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným elektronicky prostřednictvím e-mailu a ověřovací SMS podepsala smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostně částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 2.3.2022, a to včetně: úroku ve výši 36 % ročně (295,89 Kč), poplatku ve výši 1997,06 Kč při RPSN 1132,58% , při překročení splatnosti: úrok zůstává 36 % ročně (295,89 Kč), poplatek se zvyšuje na 3994,11Kč při RPSN 7595,30%. Žalovaný též elektronicky podepsal také formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nic na předmětný úvěr neuhradil. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni právní předchůdkyní na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a 25. 6. 2024. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován písemně doporučeným dopisem dne 1. 7. 2024. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 14. 10. 2024.7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně částka 10 000Kč, kterou se zavázal vrátit do 2.3.2022, a to včetně úroku a RPSN uvedené v předchozím odstavci. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru (zejména odměny za poskytnutí úvěru a dalších poplatků ) s dobrými mravy.8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ.9. V daném případě právní předchůdkyně nijak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, ve věci žalobkyně neprokázala, z jakých konkrétních podkladů bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno. Stejně tak žalobkyně netvrdila, ani nedoložila, že sama aktivně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky a databáze. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně sama